[1]

Bohemian Grammar

JAROSLAV VICTOR NIGRIN, A. M.
HARRISON TECHNICAL HIGH SCHOOL, CHICAGO.

BOHEMIAN LITERARY SOCIETY. CHICAGO.

[2]

Copyright, 1918, by the Slavie Publishing Co.,
Chicago, Ill.

“Slavie” Publishing Company 465 2544 S. Millard Ave., Chicago.

[3]

To
CHARLES R. CRANE
a true and enlightened friend of the Slavs
this work is dedicated

J. V. N.

Chicago, July 14, 1917

[4]

[5]

PREFACE.

In preparing the present work it has been my aim to present to English speaking people a practical text book of the Bohemian language written along modern lines, explaining the grammatical principles and supplying enough exercises to illustrate them. As far as I am aware there are only two other books published on the same subject in English:—Chas. Jonáš “Bohemian Made Easy” a book based on conversational method and Grammar of the Bohemian language by W. Morfill, a very brief work destined for philologists rather than general students. As Jonáš’s book is out of print, and, as there is quite a demand for a practical text book of Bohemian among businessmen and students—Bohemian is at present taught at several Universities and High Schools in the United States—this work was undertaken.

The basis of this work was “Mluvnice česká” by Dr. Jan Gebauer, this being the standard Bohemian Grammar sanctioned by the university of Prague. My task was to arrange, to present the facts of the language given by Gebauer in such a way as to make its study most easy, practical and palatable. To accomplish this aim I have used my own experience and also followed suggestions given in various methods employed in the teaching of modern languages, in order that the book may be of assistance not only in a class-room but also in private instruction.

[6]

It is perhaps needless to point out that the first part, dealing with phonetics is very important, because, if the student obtains a correct pronunciation at the very outset, he will have made considerable progress in understanding and making himself understood. It is further recommended that the oral exercises be really practised orally—eventually by the entire class in unity. Learn the language by ear and eye! To the exercises from Bohemian into English very soon are added small articles, fables, stories and poems, which bring the student in touch with the living language and not only with prepared grammatical examples. It is certainly an easier and a surer way to learn correct Bohemian by reading and hearing as much as possible of good Bohemian than by making translation from English into Bohemian. Therefore, the exercises given in Bohemian are more numerous than those in English. Repetition makes mastery, and I did not hesitate to repeat a point that seemed to me to be important and the student ought to return again and again to such sections which are more difficult and also more important.

Bohemian is a highly inflected language and presents a great variety of forms. I tried to simplify the study of this multitude by systematizing, by linking and uniting similar forms and by gradually introducing the question of declension and verb forms. The part dealing with idiomatic expressions and syntax is not as complete because I had not enough material on hand. This present work is to a certain degree a pioneer work and as such has had its difficulties that could not be mastered in a comparatively short time and with insufficient material. The book was written during the Great War, when it was impossible to obtain the aid of authorities in Bohemia. However, I wish to express my indebtedness to the following works consulted in my present work: Rádce správné češtiny: Peter Zenkl; Škola českého jazyka, Říha, Heyduk, besides the already mentioned works of Gebauer, Morfill and Jonáš. I wish also to thank most sincerely the following kind helpers: my colleague Boh. Kral, Mr. Josef Mach, Dr. J. E. S. Vojan and Miss Marie Novak who[7] helped in the compiling of the dictionary and especially Miss Katherine Kiely for painstaking revision and help in proof-reading.

I hope, that the included paper by Mr. A. R. Nykl, on the “Slav Nations and their languages” will help to awaken interest in Slavic philology. It will also show that by studying Bohemian—a language of 10,000,000 people—of whom about a million are living in the United States, we are really getting in touch with a race of almost 150 million souls, a race that is comparatively youthful on the horizon of the history of mankind and undoubtedly a race with a bright future.

I sincerely hope that this present work will help to foster the study of Bohemian and that it will awaken interest in the literature and culture of my native land.

Chicago, August 18, 1917.

Jaroslav Victor Nigrin.

SLAV NATIONS AND THEIR LANGUAGES.
By A. R. Nykl.

The Slavs belong to the Aryan or Indo-European group of races.

As the original dwelling place of the Slav race the majority of savants designate the territory between the Carpathians and the Baltic Sea, along the rivers Elbe, Vistula and Dnieper. It is generally assumed that during the great migration of nations in the course of the first centuries after Christ, various Slavonic tribes have left their original common home and migrated West and South, forming several separate groups, which in the course of time have developed characteristic religious, climatic and linguistic idiosynsrasies. This theory is considered the most plausible historically, though it is not quite corroborated by archeological research.

[8]

The NAME SLAVS (Slověne) has been differently interpreted as being derived from “slavný” (glorious) or “slovo” (word, speech, sermon). It is assumed that the Slavs called themselves so, because they could understand each other, while they called their neighbors, the Germans, whose speech was unintelligible to them “Němtsy” (ně-umtsy), i. e. people who were unable to speak intelligently. Another theory is that the appellation Slověne was first adopted by a Slav tribe living in the vicinity of Saloniki, which had been converted to Christianity by the Sts. Cyrill and Methodius, and, having at the same time learned the use of writing, wished to be known as a more educated people, in contradistinction from other, still illiterate, tribes. Their language has been preserved in the Orthodox church liturgy and is called the Old Slavonic. As Christianity, and with it the use of writing, gradually spread among the other Slav tribes, the distinctive name Slověne was also adopted by them, and finally became synonymous of the whole race.

Originally the whole territory East of the river Elbe, part of Western Saxony, Bohemia, Moravia, Hungary and Illyria were inhabited by Slavs. From their settlements on the Elbe the Slavs were gradually driven East by the Germans, in Hungary they were driven from the plains into the mountains, i. e. the Carpathians, Tatra, the Alps and the Carso. In the Balkan peninsula they were hemmed in by the Greeks and later by the Turks. In Russia they were several times overrun by Asiatic races. They stubbornly held their ground as guardians of Europe against Asiatic domination, particularly so their Eastern and Southern groups. These constant struggles have somewhat retarded their intellectual and economic development, but their latent strength will surely bring them to the position they should rightfully occupy in the world’s history.

According to their present dwellings the Slavs can be divided into three groups:

I. NORTHWESTERN, comprising the Bohemians[9] (Czechs), Slovaks, Lusatian Serbs (Wends), Poles and Kashubes.

II. EASTERN, comprising Russians, i. e. Great Russians, Little Russians (Ruthenians, Ugro-Russians) and White Russians.

III. SOUTHERN, comprising the Slovenes, Serbo-Croatians and Bulgarians.

THE NUMERICAL STRENGTH of the Slav nations is variously estimated between 140 and 150 millions, distributed approximately as follows:

THE MUTUAL RESEMBLANCE of the Slavonic languages is very great, especially in syntax and grammatical structure. If a Bohemian, for example, learns Russian thoroughly, he can understand and translate the remaining Slavonic languages with a considerable degree of accuracy.

One may best judge of the similarity of the Slavonic languages by comparing the following examples, which are the translation of the first four verses of the Lord’s Prayer:

Bohemian (Czech):

Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé; buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi.

Old Slavonic:

Otče naš, iže jesi na něbesěch! da svjatitsja imja tvojé, da priidět carstvie tvojé: da búdět vôlja tvojá, jako na nebesi i na zemi.

[10]

Bulgarian:

Tatko ny kojto si v nebe-to, neka da se svjati ime-to tvoje; da dojde carstvo-to tvoje; da bude volja-ta tvoja kakto na nebe-to, taka i na zemja-ta.

Serbo-Croatian:

Oče naš koji je si na nebesima, da se sveti ime tvoje; da dodje carstvo tvoje; da bude volja tvoja, i na zemlji kao na nebu.

Slovene:

Oče naš, ki si v nebesih, posvečeno bodi ime tvoje. Pridi kraljevstvo tvoje. Zgodi se volja tvoja, kakor v nebesih, tako na zemlji.

Lusatian Serbian:

Wôtče naš, kiž sy w njebjesach; swječene budž twoje mjeno; přindž k nam twoje kralestwo; twoja wola so staň kaž na njebju, tak tež na zemi.

Polish:

Ojcze nasz, który jest w niebie, świeč sie imie twoje, przyjdź królestwo twoje, badź wola twoja jako w niebie tak i na ziemi.

Little Russian:

Otče naš ščo na nebi! Nechaj svjatitsja imja tvoje. Nechaj priide carstvo tvoje. Nechaj bude volja tvoja jak na nebi, tak i na zemlj.

Russian:

Otěc naš kotorj jesi na něbesach; da svjatiťsja imja tvojo, da priďot cárstvo tvojo, da budeť volja tvoja kak na něbesach i na zemli.

WRITING:

The invention of the oldest Slavonic writing, the glagolitsa, is generally attributed to the two apostles, Cyrill and Methodius, but it seems that this writing had already been in use prior to their advent. It is derived from the old Greek alphabet, to[11] which new letters, representing sounds unknown to Greek, such as št, šč, š, č, jer, jery, jať, were added. From the rather unwieldy letters of the glagolitsa the more mobile kyrillitsa has been evolved, which is now used in the Russian-Orthodox church books. The modern Russian alphabet, the graždanka, is a simplified form of kyrillitsa, and was first introduced by Peter the Great of Russia. It is used by all Orthodox Slavs: the Russians and Little Russians, the Bulgarians and Serbs. Those of the Slavonic tribes who came under the influence of the Roman-Catholic church, i. e. Czechs, Slovaks, Lusatian Serbs, Slovenes, Croatians and Poles, have adopted the Latin alphabet.

A BRIEF OUTLINE OF THE SLAVONIC LANGUAGES.

OLD SLAVONIC, also called Church Slavonic, was originally spoken in the vicinity of Saloniki, and was the first literary language of the Slavs. The old Bulgarian language is the one most closely related to it. Its structure and vocabulary are used as a basis for comparative philology.

BOHEMIAN (Czech) and SLOVAK have been treated in detail in the foregoing pages.

BULGARIAN is spoken by a race of Ugro-Finnish origin, which emigrated from Northern Russia to the Balkans and adopted the language of the Slav tribes whom it conquered. Its main characteristic is the use of definite article at the end of nouns, cf. car-at, zemja-ta, nebe-to. Its older literature contains many fine examples of Slav poesy. (There are three principal dialects spoken in Bulgaria: the Danubian, the Thracian and the Macedonian, which form the bridge between the Russian on the one side and the Serbo-Croatian on the other.)

SERBO-CROATIAN is spoken in Serbia, Croatia-Slavonia, Montenegro, Bosnia and Herzegovina, Dalmatia, Adriatic islands and Southern Hungary (Bacska, Sirmia and Banat). (There are[12] four principal dialects: čakavština, štokavština, kajkavština and cvrližština.) The only difference between the Serbs and the Croats is that the former are chiefly Orthodox and partly Mohammedan and use the Russian alphabet, while the latter are mostly Roman-Catholics and use the Latin alphabet. The greatest literary treasure of this language constitute the national epics (narodne pjesme), in which the national heroes, who fell in the fateful battle of Kosovo Polje. The chief characteristic of this language is that it is spelt entirely phonetically.

SLOVENE is spoken in Southern Styria, Carinthia, Carniola, Istria, Gorizia, Trieste and in several districts near Udine in Italy. It is very much akin to the Serbo-Croatian and shows but slight differences in syntax and composition.

WEND or LUSATIAN SERBIAN is spoken in some districts of the Upper and Lower Lusatia and forms a bridge between the Bohemian and Polish. The center of this tribe, now entirely surrounded by the Germans, is the town of Bautzen (Budyšín).

POLISH is next to Slovak the most akin to Bohemian. Various sounds, which in Bohemian are rendered by diacritical marks, such as š, ř, č, are represented by sz, rz, cz in Polish. A difference is also made between the soft and hard l, as in Russian. The language has also preserved the old Slavonic nasal sounds ą (on) and ę (en). A glorious national history and splendid literature are the heritage of the Polish nation, and the language is well worth the study.

The KASHUBE is a dialect spoken in Pomerania, near Danzig, by about 200.000 souls. The Kashubes, however, mostly consider themselves Poles.

LITTLE RUSSIAN, also called Ruthenian or Ukrainian, is spoken in Eastern Galicia, in the Carpathians from Uzhorod to Munkács, Northern Bukowina, and Southern Russia, along the Black Sea and the rivers Dniester, Dnieper and Don. It is rich[13] in national poesy, and, like the Serbo-Croatian, has preserved some of the purest characteristics of the Slav race. It constitutes a bridge between the Polish and the Russian, being to a certain extent a mixture of the two languages. It chiefly differs from the Russian in the pronunciation of jery, jať, e, o, and u, cf. dilo (Russ. djelo), buv (Russ. byl), dovg (Russ. dolg), ridny (Russ. rodnoj), vže (Russ. uže), usjaki (Russ. vsjaki).

RUSSIAN, also called Great Russian, is the official language of the Russian Empire. It is the most important of all the Slavonic languages and every Bohemian ought to learn it, especially in view of the great facility with which he can acquire it as compared with non-Slavonic nationalities. By learning it one acquires at the same time the key to all other Slavonic languages, so that one can learn any one of them in less than six months.

The grammatical forms and syntax in Russian are purer and more elaborate than in any other Slavonic tongue. The knowledge of Russian opens one the door to an immense literature, whose beauties have thus far found only a very fragmentary interpretation in America. Bohemians in America ought to devote special attention to the learning of Russian language and affairs, because Russia has a great future before her, and the friendliest relations should be cultivated between her and the United States.

Among the extinct Slavonic languages a special mention deserves the Polabian, which was spoken by the Slav tribes who lived on the river Elbe, i. e. Vagri in Lauenburg and Holstein, Bodrici in Mecklenburg, and Lutici (Veleti) in Brandenburg, as far back as the latter part of the 18th century.

[14]

PART I.—DÍL I.

PHONETICS—HLÁSKOSLOVÍ.

The Bohemian Alphabet—Česká Abeceda.

A. The Alphabet.

The Bohemian alphabet—abeceda—(called after the first four letters a, b, c, d) consists of 39 letters—písmen.

To these letters correspond individual sounds—hlásky—which go to make up the Bohemian words. The Bohemian language is very nearly phonetic, that is, for each sound there is a letter or, in other words, the spelling of words agrees with the pronounciation. These sounds are divided into: vowels—samohlásky—; and consonants—souhlásky.

B. The Vowels—Samohlásky.

The vowels are the word building sounds. Every vowel (and every consonant) has only one, unchanging pronunciation. The vowels are:

• a like final a in America,
• e like e in pen,
• o like o in obey,
• u like u in pull,
• y was formerly pronounced hard (as u in French, or ue in German), but it softened and is now almost equal to i.

Long and short vowels.—Dlouhé a krátké samohlásky.

The vowels a, e, i, o, u, y as given above are called short—krátké,—and their pronounciation is short. But the same vowels occur long—dlouhé and then they are marked with the long sign—čárka and are pronounced long.

Dlouhé samohlásky: á, é, í, ó, ú, ý

C. Consonants.—Souhlásky.

Most of the consonants in Bohemian have the same sound as in English. These will be taken up first.

[15]

The following consonants have the same pronounciation in Bohemian as in English:

b, d, f, h, l, m, p, r, t, v, z. The letter s is always pronounced as the s in side; never like s in nose (sound z).

The Accent—Přízvuk.

In Bohemian the accent falls upon the first syllable. If the word contains many syllables a secondary and weaker accent falls upon the odd syllables (that is upon the third or fifth). Since the accent is regular there is no need of marking it.

Note.—Differentiate between the long syllable and the accented one! Examples: Voda (water). Here both syllables are short, the first one is accented; pátá (the fifth); here both syllables are long, the first one is accented. Kámen (the stone); here the first syllable is long and is accented; malá (small); here the first syllable is short but accented, the second is long and unaccented. The accent is the stress of the voice, while the long syllable refers merely to the prolongation in sounding. The beginner is advised to pronounce the long syllables markedly long just for the sake of practice.

GRAMMAR.

VERBS.

The negative form of the verb is formed by simple prefixing—ne—to the verb. Examples: neznám—I don’t know; nemáme—we have not etc.

NOUNS.

We begin with the nouns of the first declension. They end in a consonant in the nominative singular. In the objective (accusative) case they add -a; in the objective plural they replace -a by -y.

Examples:

• bratr—brother, objective sing. bratra, object. plural bratry.
• syn—son; object. sing. syna, object. plural syny.
• pán—gentleman, object. sing. pána, object. plural pány.
• pták—bird, objective sing. ptáka, object. plural ptáky.
• sedlák—a farmer, object. sing. sedláka, object. plural sedláky.
• hoch—a boy, object. sing. hocha, object. plural hochy.

Article.—There is no article, definite or indefinite in Bohemian.

Use of the cases.—The subject of a sentence is in the nominative case (the case that names the person or thing). The object of the verb is in the objective case.

[16]

Pán volá hocha.—The gentleman calls the boy.

Who (kdo) calls? The gentleman calls.—Pán volá. The gentleman is the subject of the sentence and is in the nominative case. Whom (koho) does the gentleman call? The gentleman calls the boy.—Pán volá hocha. The boy is the object of the verb calls and is in the objective case.

Since Bohemian is a highly inflected language, it is of extreme importance to become acquainted early with the case forms and their meanings.

Exercise I.

Translate into English:

Mám bratra. Máme bratry. Znám ptáka. Voláme sedláky. Bratr volá hocha. Sedlák má syna. Pán volá bratra. Sedlák nezná pána. Hoch nemá ptáka. Bratr nevolá hocha. Neznám pána. Nevolám sedláka. (The article and auxiliary do, does, are not translated).

Exercise II.

Translate into Bohemian:

The farmer knows the gentleman. We have a brother. The gentleman has a bird. The farmer doesn’t know the boy. We know the farmer. The gentleman doesn’t call the boys. The farmer has sons. The brother knows the boys. I know the boy. I don’t know the gentleman.

LESSON II. ÚLOHA II.
Phonetics.—Hláskosloví.

Consonants having different pronounciation in Bohemian than in English.

c pronounced like ts, noc the night, celý whole.

j pronounced like y in you, já I, voják the soldier.

ch pronounced like kh (more exactly like German ch, machen)—chudý, poor.

Consonants with the hook marks.—Souhlásky s háčky.

When the Latin script was adopted for the Bohemian language there were not enough letters for some of the Bohemian sounds. In the early times groups of letters were used to denote such sounds. The long vowels were marked by doubling. Ex. Pán was written paan, the present letter š (equal to our sh in shoe) was written ss, sh, or sch. In the XV. century the Bohemian reformer John Hus advanced a spelling reform by devising simple marks over kindred Latin letters to represent such sounds as had no Latin equivalents. At the present hooks are used to mark these peculiar consonants.

[17]

It is impossible to indicate the exact pronounciation of the letters ď, ť and ř. The best way to learn their pronunciation is by imitating the native Bohemians. The following phonetical description of the more difficult sounds will be perhaps helpful.

ď, ť, ň are palatal dentals. They are formed when the tip of the tongue is close to the conjunction of the palate and front teeth.

ž, š, č are palatal sibilants, the position of the tongue is in the middle of the mouth, the teeth are almost closed and hissing sounds are formed.

ř, the tongue as in the preceding section, but the tip is slightly raised and it trills when ř is pronounced.

h, ch, gutturals, are formed in the throat.

di, ti, ni.

Syllables di, ti, ni are pronounced as if written ďi, ťi, ňi, leaving out the “v” hook is an exception in writing.

Distinguish carefully in writing and speaking the syllables di, ti, ni, from dy, ty, ny. This is very important!

Examples:—zvony, bells; zvoní, rings; u vody, by the water; vodí, leads; letí, flies; tety, aunts; noviny, newspaper; nic, nothing; ticho, silence; boty, boots; vždy, always; divadlo, theater.

The second person singular jsi, máš, voláš etc. corresponds to our: thou art, thou hast, thou callest etc. These forms, however, are obsolete in English and therefore the Bohemian forms ought to be translated by you are, you have, you call etc.

In Bohemian the singular forms jsi, máš, etc. are used in a familiar way, in talking to intimate friends, to children, or among the members of the family. The plural forms, jste, máte etc. are the polite forms to be used by the stranger.

NOUNS.

[18]

Nominative plural of the nouns of the first declension:

The nominative plural of the nouns of the first declension ends in -i.

• Zde, here;
• doma, home.

Exercise I.

Translate into English:

Jsem žák. Jsme žáci. Nejsem voják. Nejsme vojáci. Žák má bratra. Žáci mají bratry. Voják volá sedláka. Sedlák jest zde. Nejsem sedlák, jsem žák. Bratr jest doma. Hoši jsou doma. Hoch má holuba. Voláme pány. Voláš pána. Máte holuby. Jste zde. Neznáme hochy. Ona jest doma.

Exercise II.

Translate into Bohemian:

I am here. The boy is home. The farmer has a pigeon. The farmers have pigeons. You don’t know the gentleman. The soldier has a brother. We are soldiers. The gentleman has a son. You call the boy. We know the gentleman. The birds are here. She is home. He is here.

Reading exercise. Given to practice the pronunciation.

LEV A MYŠ.

Lev spal. Malá myška mu skočila na záda. Lev se probudil a chytil myš do svých drápů. Ulekaná myš prosila lva: Pusť mne, odplatím se ti jednou. Lev se dal do smíchu, že mu malá myška slibuje odplatu, ale pustil ji na svobodu.

Za rok lovci chytili lva a přivázali ke stromu provazem. Myška uslyšela řvaní lva, přišla, přehryzla provaz a pravila: Vidíš, smál jsi se, že bych ti nemohla pomoci, ale teď vidíš, že i malá myška může mnoho vykonati.

LESSON III. ÚLOHA III.
Phonetics.—Hláskosloví.

Hard and soft consonants.—Měkké a tvrdé souhlásky.—I and Y.

The two vowels i, and y differ slightly in pronounciation, see Lesson I. I is called měkké i (soft i), y is called tvrdé y. The distinction between these two letters is very important.

h, ch, k, d, t, n, r are called tvrdé souhlásky—hard consonants and they are followed by y or ý.

ž, š, č, c, ď, ť, ň, ř, j, are called měkké souhlásky—soft consonants and are followed by i, or í.

Memorize each set of the consonants and keep well in mind the fundamental distinction between them.

[19]

ou is the only diphthong in Bohemian. It is pronounced as o in low. Koule, a ball; louka, a meadow.

ú, ů. If the long u occurs at the beginning of the words the simple long mark ´ is used; úkol, lesson; úterý, Tuesday. If the long u occurs in the middle or at the end of the words a little circle mark ů is used to denote the length, růže, rose; dolů, down; kůže, leather.

Where we have ů at present the old Bohemian had ó, bóh o. B. (bůh), stól o. B. (stůl), table etc.

• ě called and formerly written ie, pronounce iye.
• e is the only vowel taking the hook mark.

ě occurs in the following syllables:

Syllables dě, tě, ně are pronounced as if written ďe, ťe, ňe. Both di, ti, ni and dě, tě, ně, are exceptional modes of writing.

Distinguish carefully between: dě, tě, ně, and de, te, ne; mě, bě, pě, vě, fě, and me, be, pe, ve, fe.

Vedeme, tebe, tělo, umění, něco, věci, nedělej, pěst, ledy, týrá, udice, utíká, nyní, u vany, voní.

GRAMMAR.

Present indicative of verb slyšeti—to hear.

There is no progressive form of the verb in Bohemian, therefore slyším can also be translated by I am hearing; voláme, we are calling etc. The following verbs are conjugated in the same way as slyším. The first person only is given: vidím, I see; nosím, I carry; chodím, I walk; mluvím, I speak; chválím, I praise.

• bratra, of the brother;—bratrů, of the brothers.

The possessive case of the nouns of the first declension ends in -a in the singular and in -ů in the plural.

The first three cases of pán.

[20]

The nouns of the first declension are all of the masculine gender. They are divided into two sections, the first denoting animate things only, the other denoting inanimate beings. The second section, that of the inanimate nouns is declined as follows:

As we have seen we do not need to use the personal pronouns with the Bohemian verb to indicate person and number. The endings of the verb show that with sufficient clearness.

The interrogative form is denoted by the question mark in writing and proper accentuation in speaking, e. g.

• Kdo? who?
• Koho? whom?
• Co? what?
• Kde? where?
• a, and;
• ne, no;
• ano, yes.

These inanimate nouns are declined like strom.

• klobouk, hat;
• strom, tree;
• chléb, bread;
• kabát, coat;
• obraz, picture;
• rám, frame.

Exercise I.

Translate into English:

Kdo má kabát? Já mám kabát. My máme kabáty. Koho voláte? Volám bratra a vojáka. Zde jest kabát hocha. Vidíte strom? Ano, vidím strom. Ne, nevidím strom. Máš chléb? Ano, mám chléb. Žák má klobouk a kabát. Koho slyšíte? Slyším hocha. Koho chválíte? Chválíme žáka. Pán má obraz. Rám obrazu. Chléb sedláků.

Exercise II.

Translate into Bohemian:

The gentleman has a picture. Whom do you hear? I hear the soldiers. We speak. Do you know the farmer? Yes, I know the farmer. Whom do you call? I call the brother. We praise the farmers. What do you hear? Do you see the boy and the soldier?

Reading Exercises:

[21]

LESSON IV. ÚLOHA IV.
PHONETICS.

Semivowels.—Polosouhlásky.

There are some words in Bohemian that contain no vowels; ex. vlk, wolf; prst, finger.… In such words the consonants l and r play the part of a vowel; they take a softer sound and are called semivowels (Pronounce them as if there were a slight e before l or r. Vlk as velk, prst as perst).

Examples:—Strč prst skrz krk. Drn, pln, slz, brk, vlna.—Some consonants following each other give trouble to the inexperienced beginner. Much practice is therefore necessary to acquire a good pronounciation right from the beginning.

Drill exercise.—Pronounce distinctly:

hněv, anger; čti, read; zdi, walls; štěstí, happiness; kořist, prey; zvon, bell; sklep, cellar.

Šla Prokopka pro Prokopa, Prokope, dej trochu oukropa. Třiatřicet křepelek letělo přes třiatřicet stříbrných střech.

The Bohemian Alphabet.

a, á, b, c, č, d, ď, e, é, é, ě, f, g, h, ch, i, í, j, k, l, m, n, ň, o, ó, p, r, ř, s, š, t, ť, u, ú, ů, v, y, ý, z, ž.

The letters q, x, w occur only in words of foreign origin.

The vowels a, e, i, o, u, y have full vocal tone. Consonants are divided into surds ch, k, t, ť, p, s, c, š, č, f. They have a dull sound and no vocal tone while the sonants h, g, d, ď, b, z, ž, v, have a clear sound and light vocal tone.—When a surd follows the sonant or vice versa, either in the same word or in two neighboring words, then either the surd changes into a sonant or the sonant into a surd so that they are both of the same quality.

Examples:

• lehký, light, is pronounced as lechký,
• nehty, nails, is pronounced as nechty,
• kde, where, is pronounced as gde,
• kdo, who, is pronounced as gdo,
• v Praze is pronounced as f Praze,
• bez práce is pronounced as bes práce.

The final sonant changes into a surd.

• v is pronounced as f, lev (lion) is pronounced lef,
• [22]h is pronounced as ch, sníh (snow) is pronounced sních,
• z is pronounced as s, lez (crawl!) is pronounced as les,
• ž is pronounced as š, běž (run!) is pronounced as běš,
• ď is pronounced as ť, loď (ship) is pronounced as loť.

When, however, a vowel follows the sonant, this will keep its full sound; lvi, lions; ve sněhu, in the snow; lezu, I crawl; běžím, I run; lodě, ships.

Prepositions v, in; k, to, towards; s, with, are words. They must therefore be separated from words before which they stand but in speaking they are united to the following word and pronounced as one, e. g.: v lese, in the forest say vlese; k bratru, to the brother say kbratru, s pánem, with the gentleman, say spánem.

GRAMMAR.

Pronouns.—Náměstky.

Notice that while in English the plural of all three he, she and it is they, each of these has its own plural form in Bohemian.

We have had so far two classes of verbs and the auxiliary to be, býti.

The personal pronoun is usually omitted, except in emphatic statements. The third person plural of the verbs of the first lessons: mají, they have, znají, they know (the same as volají) and jsou, they are.

Gender.—Rod.

All nouns in Bohemian belong to either the masculine, feminine or neuter gender. Jsou buď rodu mužského, ženského nebo středního. This distinction is called grammatical gender.—Nouns ending in the nominative singular in a are of feminine gender.

Declension of the feminine nouns ending in -a.

[23]

Feminine nouns of this declension:

• škola, school,
• kniha, book,
• teta, aunt,
• ryba, fish,
• sestra, sister,
• matka, mother.

Ve škole, in the school (locative case).

Exercise I.

Translate into English:

Kdo jest ve škole? My jsme ve škole. Pán jest doma. Kde jsou vojáci? Oni jsou zde. Mám knihu. Má sestra má knihy. Neslyším sestry. Sestry volají hocha. Kde jest hoch? Hoch jest ve škole. Voláme tetu, ona jest doma. Knihu žáka má voják. Vidím dům sedláka. Chválíte žáky? Ano, chválíme žáky.

Exercise II.

Answer in Bohemian:

Kde jest sestra? Máte knihy? Slyšíte pána, znáte vojáky? Kde jest hoch? Co má ona? Koho volají ony? Vidíte stromy?

Exercise III.

Translate into Bohemian:

We don’t hear the gentleman. She has an aunt. The pupils are in the school. Where is the sister of the soldier? The bread of the farmer is here. She doesn’t hear. They (masc.) don’t hear. They (feminine) don’t see. What do you see? I have books. We have books in the school.

LESSON V. ÚLOHA V.

Review of the Phonetics.—Opakování hláskování.

Vowels.—Samohlásky.

• Short, krátké: a, e, ě, i, o, u, y;
• long, dlouhé: á, é, í, ó, ú, ů, ý.

Consonants.—Souhlásky.

• Soft consonants, měkké souhlásky: ž, š, č, c, ď, ť, ň, ř, j, followed by i or í.
• Hard consonants, tvrdé souhlásky: h, ch, k, d, t, n, r, followed by y or ý.
• Soft syllables, měkké slabiky: di, ti, ni, dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě, fě.
• Hard syllables, tvrdé slabiky: dy, ty, ny, de, te, ne, be, pe, ve, me, fe.

• Diphthong, dvojhláska: ou.

The remaining consonants: b, p, v, l, m, s, z, f, are called neutral consonants—obojetné souhlásky. These consonants become hard or soft in certain cases or verb ending as will be shown in the grammar or they are soft or hard in certain words to be taken up latter on. The proper use of y or i after neutral consonants is one of the difficulties of the Bohemian grammar.

[24]

Long vowels—dlouhé samohlásky.—It is very important to employ the long mark ´ over long vowels and to give sufficient length in pronouncing them. The beginner especially should prolong them to acquire the habit. Many quasi-homonyms are distinguished by the length sign: e. g. pata, heel, pátá, fifth, peče, bakes, péče, care, pára, steam, párá, ripping, psi, dogs, psí, of the dog, kůl, post, pillar, kul, forged.

GRAMMAR.

THE DATIVE CASE.

The indirect object is expressed by the dative case. It answers to the question to whom? Komu?

I give a book to the boy.—Dám knihu hochovi.

I give what? The book. The book is the direct object.

To whom do I give the book? To the boy, hochovi. The boy is the indirect object expressed in Bohemian by the dative case. The preposition k, to or towards, (ke or ku before word beginning with k, b, v, p) is used only to denote direction, when the verb implies motion. Jdu ke stolu. I go to (towards) the table.

The forms of the dative.

Adjectives.—Přídavná jména.

In Bohemian the adjectives agree with the noun they modify in gender, number and case.

Nominative singular and plural of the masculine and feminine forms of the adjectives.

[25]

The adjective ends in the nominative singular for the masculine in -ý.

The adjective ends in the nominative singular for the feminine in -á.

The adjective ends in the nominative plural for the masculine anim. in -í.

The adjective ends in the nominative pl. for the masculine inanim. in -é.

The adjective ends in the nominative plural for the feminine in -é.

Vocabulary.

• dal, gave;
• malý, -á, small;
• velký, -á, big; (-á is abbreviation for velká);
• starý, -á, old;
• nový, -á, new;
• zelený, -á, green;
• dobrý, -á, good, used both with objects and persons.
• špatný, -á, bad;
• jaký, -á, of what kind (adjective);
• není, is not.

Exercise I.

Translate into English:

Hodný sedlák dal hochovi knihu. Hodní sedláci dali hochům knihy. Stromy jsou zelené. Malý žák jest ve škole. Kde jest hodný hoch? Hodný hoch jest doma. Pán dal hochovi klobouk. Slyším sestru. Jest žák hodný? Ano, žák jest hodný. Jest kniha stará? Ne, kniha není stará, kniha jest nová. Sedlák dal chleba pánovi. Starý pán jest doma. Hodná matka jest zde. Starý dům jest veliký. Kabát hocha jest nový.

Exercise II.

Translate into Bohemian:

The old gentleman knows the boy. The old gentlemen know the boys. Is the small boy in the school? Yes, he is in the school. No, he is not in the school, he is at home. The coat is old. Where is the big soldier? We have coats and hats. The good pupils are in school. Where is the big sister? The aunt is good. The tree is big and green.

Reading exercise.

KMOTR MATĚJ.

Kmotr Matěj šel navštívit kmotra Jíru. Nedaleko statku potkal kmotrova chlapce.

“Co dělá táta, Josífku?” ptá se ho.

“Právě chtěl jíst, ale když vás viděl přicházet, vstal a nechal jídla být,” odpověděl pravdomluvný hoch.

“A proč pak?”

[26]

“Inu, táta povídal, že byste nám mnoho snědl, a máma to musela se stolu všecko uschovat.”

“A kam pak to schovala, Josífku?”

“Husu dala na pícku, kýtu na kamna, klobásy se zelím do trouby, buchty na polici a dva džbány piva pod lavici.”

Kmotr se neptal dále, usmál se a v okamžení vešel přes práh ke kmotrovi.

“Pozdrav tě bůh!” vítal ho kmotr Jíra. “Ale že pak jsi nepřišel o chvilku dříve, mohl jsi s námi jíst, právě dnes nám od jídla nic nezbylo, čím bychom tě uctili.”

“Nemohl jsem, milý kmotříčku, dříve přijít, přihodilo se mi na cestě něco neočekávaného.”

“A co, povídej!”

“Zabil jsem ti hada, a ten had měl hlavu tak velikou jako ta kýta, co máte na kamnech, tlustý byl jako ta husa, co je na pícce, bílé masíčko měl jako ty buchty, co jsou na polici, dlouhý pak byl jako ty klobásy, co leží otočené na zelí v troubě, krve ale bylo, co piva v těch dvou džbánech, co tamto pod lavicí stojí.”

Dobře to Matěj vyvedl. Kmotr Jíra se za svou nehostinnost zastyděl, žena musela jídlo a pití na stůl postavit, a oba teprv hosta častovali.

Božena Němcová.

LESSON VI. ÚLOHA VI.

Měkčení tvrdých souhlásek.—Softening of hard consonants.

It was stated in Lesson III. that the plural of the masculine animate nouns and their adjectives ends in -i—měkké i. Since i, měkké, cannot follow a hard consonant this must soften, that is change into corresponding soft consonant. In softening, při měkčení

d, t, n soften automatically upon the addition of i—di, ti, ni.

Neutral consonants simply add -i.

This change, called softening, is very important, it also occurs after ě.

GRAMMAR.

Locative and instrumental cases.

After the prepositions: o, about, v (ve), in, po, following, after, the locative case is employed in Bohemian.

After the prepositions: s (se), with, za, behind, further where in the English we employ the preposition by to signify instrumentality to some action, the instrumental case is used in Bohemian.

[27]

Note.—Prepositions s, with; v, in; k, to, towards, add -e for the sake of euphony, (k before k, b, v, p, v before v, f, s before s, z, š, ž).

Locative case.

Instrumental case.

Mluvím o hochovi. I speak about the boy. Locative case.

Mluvím s hochem. I speak with the boy. Instrumental case.

The following verbs form their present indicative like jdu: nesu, I carry, čtu, I read, beru, I take.

Exercise I.

Jdu s pánem. I go with the gentleman, jdeš s pánem, on jde s pánem, ona jde s pánem. My jdeme s pánem, vy jdete s pánem, oni jdou s pánem, ony jdou s pánem.

Continue orally as in the example above indicated throughout all three persons singular and plural:

• Nesu knihu …
• Volám žáka …
• Čtu ve škole …
• Mám kabát …
• Slyším ptáka …
• Vidím strom …

Vocabulary.

• dívka, girl;
• Češka, Bohemian girl;
• Američanka, American girl;
• zpívá (like volá), sings;
• Čech, Bohemian;
• Američan, American;
• les, forest;
• kam? where;
• ten, this one for masculine;
• ta, this one for feminine.

Do (preposition) is followed by possessive case.

Exercise II.

Translate into English:

Jdu do školy. Máš klobouk a kabát. Ta dívka jest Češka. Jest ten voják Čech? Ne, on není Čech, jest Američan. Jdu do lesa. V lese[28] jsou stromy. Pták zpívá v lese. Kdo mluví o škole? Hoch sedláka mluví o škole. Koho volá sestra? Sestra volá tetu. Co čte bratr? Bratr čte knihu. Co nese starý sedlák? Starý sedlák nese knihu. Ten sedlák jest Čech.

Exercise III.

Change the sentences in Exercise II. into plural (in Bohemian).

Exercise IV.

Translate into Bohemian:

A good pupil goes to school. She takes bread. They hear the soldiers. What are you hauling? The good aunt has a garden. A big sister reads a book. A gentleman goes with the soldier. Behind the soldier is a tree. The big house is the school. Where do you go? I go home. We speak about the school.

Vocabulary.

• učitel, teacher;
• učí se, they study;
• sedí, they sit;
• v lavicích, in benches;
• u stolu, at the table;
• stojí, stands;
• ostatní, the others;
• dávají pozor, they pay attention.

ŠKOLA.

Ve škole jsou žáci a učitel. Mají knihy. Učí se pilně. Sedí v lavicích. Učitel jest u stolu. Na stole má velkou knihu. Jeden žák stojí a čte, ostatní dávají pozor.

Jsme ve škole a učíme se. Jsme žáci. Sedíme v lavicích. Máme knihy a papír.

PART II.—DÍL II.

TVAROSLOVÍ.—ETYMOLOGY.

LESSON VII. ÚLOHA VII.

The vocative case.

The vocative case is used in Bohemian in direct address, in calling somebody and in appealing. Ex. g. Pane! dej mi chléb. Sir, give me bread.

Declension of holub, tabulated.

Singular.

Plural.

Holub is the stem—kmen.—The various cases are formed by adding to the stem the inflectional endings.

Holub is the type—vzor—of the declension of the masculine nouns animate, ending in hard consonant. (The neutral consonant is considered here hard). If we replace the stem by a line, the case endings will be more evident.

Remarks on this declension. A.) In the singular, the objective and possessive cases end in —a, the dative and locative end in —u, or —ovi.

B.) In the plural the Nominative and Vocative cases end —i; Objective and instrumental end in —y. Exception nom. plur. učitelé, teachers, andělé, angels.

C.) If the stem vowel is ů, ex. bůh, this ů changes into o in all oblique cases, (all other cases except nominative singular), bozi, nom. pl., boha, of the god, etc.

D. Hard consonants must soften before i or í (locative plural), see lesson VI. on the necessary change.

E.) In the vocative the stem vowel shortens in pane! Sir! The hard consonants softens before -e, in this case: bože! God!, bratře! brother! With many nouns ending in ch, h, and k the vocative singular ends in -u, hochu! vojáku! synu!

[30]

F.) e before the final consonant is dropped out in the oblique cases, Ex. pes, dog, psi, psu, etc. Orel, eagle, orla, orli; Turek, Turk, Turka.

Infinitive and past participle of verbs.—Neurč. způsob a příčestí sloves.

Almost all the Bohemian verbs end in the infinitive of -ti. The participle (masculine) is very often formed by replacing the infinitive ending -ti by -l.—The past participle adds -i in masculine plural, -a in feminine singular, -y in feminine plural.

Žák mluvil. The pupil spoke. Žáci mluvili. The pupils spoke. Sestra mluvila. The sister spoke. Sestry mluvily. The sisters spoke.

The formation of the past tense.

Masculine form.

• Já jsem mluvil, I spoke, I was speaking,
• ty jsi mluvil, you spoke, you were speaking,
• on mluvil, he spoke, he was speaking.
• My jsme mluvili, we spoke, we were speaking,
• vy jste mluvili, you spoke, you were speaking,
• oni mluvili, they spoke, they were speaking.

There is no progressive form in Bohemian, therefore mluvím is both I speak or I am speaking, and the same is true for other tenses.

The feminine forms.

• Já jsem mluvila, I spoke,
• ty jsi mluvila, you spoke,
• ona mluvila, she spoke,
• My jsme mluvily, we spoke,
• vy jste mluvily, you spoke,
• ony mluvily, they spoke.

The past tense in Bohemian is formed from the past participle and present tense of the auxiliary býti, to be (jsem, jsi, jsme, jste). The auxiliary is left out in the third person. On mluvil. Oni mluvili.

When the personal pronoun is left out as is usually done, the auxiliary is placed after the participle: já jsem mluvil, or mluvil jsem, my jsme mluvili, or mluvili jsme.

[31]

Whenever the subject of the verb is masculine, the past participle has the masculine form; if the subject is feminine, the past participle has feminine form.

Oral Exercise.

Continue in all three persons, singular and plural, (follow the example in the Lesson VI):

• Já jsem chodil do školy …
• Dal jsem knihu hochovi …
• Chválil jsem žáka …
• Mluvila jsem se sestrou …

Vocabulary.

• hledati, to look for, to seek,
• udělati, to do, to make,
• učitel, teacher,
• bratr, brother,
• pes, dog.

Exercise I.

Translate into English:

Nemluvil jsem s tetou. Učitel mluví s bratrem. Učitel mluvil s bratry. Znal jsem vojáka? Sestra chválila tetu. Kdo chodil do školy? Já jsem chodil do školy. Matka dala hochovi chleba. Koho jsi slyšel mluviti? Slyšel jsem mluviti pána o vojácích. Komu jsi dal knihu? Co jsi hledal? Hledal jsem psa. Zde jest pes. Kdo to udělal? Malý hoch to udělal.

Exercise II.

Translate into Bohemian:

The teacher is in school with the pupils. What are you looking for? I am looking for my book. Where is the big boy? The big boy is on the street. Who was praising the boy? The teacher was praising the boy. Brother walks with the dog. I see birds. The pigeons are birds. We called the soldiers and gentlemen. We did not know them.

LESSON VIII. ÚLOHA VIII.

Declension of the masculine nouns inanimate ending in a hard consonant.

Type,—Vzor strom—tree.

Remarks on this declension: A.) In the singular the nominative and the objective is formed simple by the stem, the possessive, dative and[32] locative take the ending -u,—In the plural the nom., object., instr. and voc. take the ending -y

B) e in ending -ek (diminutive ending) loses e in oblique cases, stromek, stromky, little tree.

C) ě in the loc. sing. softens the hard cons. in the same way. Ex. Tábor, camp, v táboře, in the camp; sud, barrel, v sudě, in the barrel. But since no sound ě comes after s, l, z, words ending in these consonants add simple e in place of ě. (General rule in Bohemian). Les, forest, v lese, kostel, church, v kostele.

Irregular verbs.

The last two verbs are not irregular but belong to a special class.

The past tense (and there is only one past tense in Bohemian) is formed for the first two persons from the past participle and the auxiliary býti; the third person is the participle alone. See preceding lesson.

In the same way měl jsem, I had; ona měla, she had. Četli jsme, we read (masc.); ony četly (fem.) they read.—Šel forms, however, an exception (the e is so called pohyblivé e, movable e, like e in ending -ek of the masculine nouns (declension)). The feminine form of šel is šla, the plural of šel, šli, the plural of šla, šly.

On šel, he went; plural oni šli, they went or they were going.

ona šla, she went; plural ony šly, they went, or they were going.

No auxiliary is employed in Bohemian in making question or negative statement. Negative form is made by simply prefixing ne (viz I. lesson); nebyl jsem, I was not; nešel jsem, I did not go. The only exception is jest, abbreviated je, is, but není, is not.

[33]

Questions are formed by interchanging pronoun and verb. Ty máš peníze. You have money. Máš ty peníze? Have you money? But since the pronoun is usually omitted, only question mark and in speaking accentuation indicates question. Čtete knihu. You read a book. Čtete knihu? Do you read a book? When the verb has for subject a noun then the verb follows the noun in a statement and precedes the noun in a question, except when an adverb why? proč?, when?, kdy?, where?, kde? kam? is used to introduce the question.

Hoch byl ve škole. The boy was in the school. Byl hoch ve škole? Was the boy in the school? Voják četl knihu. The soldier read the book. Četl voják knihu? Did the soldier read the book? Sestra nemluvila. The sister didn’t talk. Proč sestra nemluvila? Why didn’t the sister talk?

When translating into English the Bohemian verbs may be rendered by progressive form. Ex.: Mluvil jsem, I spoke or I was speaking.

• Proč, why;
• dům, (domy), house;
• stůl, (stoly), table;
• tábor, camp;
• les, (lesy), forest;
• za, behind (with instrumental);
• zahrada, garden;
• dnes, to day;
• včera, yesterday;
• kde? where? when speaking of a location.
• kde jest bratr? where is the brother?
• kam? where? when speaking of direction.
• kam jdete? where do you go?
• na, on, upon;
• česky, Bohemian;
• anglicky, English.

Oral Exercise.

Complete in all three persons singular and plural:

• Včera jsem byl ve škole …
• Nemluvím česky …
• Šla jsem do lesa …
• Neviděla jsem vojáka …

Exercise I.

Translate into English:

Na stole jest kniha. Na stole byla kniha. Vojáci jsou v táboře. Kdo volal bratra? Ten starý pán volal bratra. Kam šel sedlák? Sedlák šel do kostela. V lese jsou stromy. Viděl jsem ptáky v lese. Šli jsme do lesa. Kam jste šli? Jsme v lese. Kde jste? V lese. Za domem jest veliký les. Proč jste nebyl ve škole? Viděl jste hochy ve škole?

Exercise II.

Translate into Bohemian:

Where do you go? I go home. Where were you yesterday? I went into the forest. The boy reads a book. The boys read books. The boy was reading a book. The boys were reading books. The sisters were talking with teachers. Behind the house is a garden. Did you see the soldiers? The soldier was here.

[34]

IX.

Declension of feminine nouns ending in -a.

Vzor ryba.

Notes on this declension: A. The possessive plural is formed from the simple stem, ryb, škol, žen. Where this stem ends in two or more consonants sestra, matka, bitva etc. it is necessary for the sake of euphony to introduce “movable e” before the last consonant. Ex. sester of the sisters; matek of the mothers; bitev of the battles.

B. If the stem vowel is ou, this is shortened into u in the possessive plural. Moucha, fly; much, of the flies, louka, meadow; luk, of the meadows; houba, mushroom; hub, of the mushrooms.

C. The ending for the dative and locative singular is ě. This changes into e, before l, s, z. Ve škole, in the school, huse, to the goose, koze to the goat. The hard consonant softens before ě as was explained before, víra (belief) víře, ruka (hand) ruce, noha (foot) noze, moucha (fly) mouše.

D. Observe the final y is hard, ryby; but in instrum. rybami.

E. Dcera (daughter) has an ancient dat. and loc. dceři.

THE VERB.
The future tense of the verb to be. Budoucí čas slovesa býti.

• budu I shall be,
• budeš You will be,
• on, ona, ono bude, he, she it will be,
• budeme we shall be,
• budete you will be,
• oni, ony, ona budou, they will be.

The so-called “compound future tense,” of all Bohemian verbs is formed from the future forms of the auxiliary to be—budu, budeš, etc. and the infinitive of the verb.

Ex. Budu mluviti. I shall talk or I shall be talking.

[35]

Budeme míti, we shall have. Budeš slyšeti, you will hear. Učitel bude chváliti. The teacher will praise. Teta bude chváliti. The teacher will praise. Sestry budou mluviti. The sisters will talk. Míti, to have, to possess, is also used in the sense of to have to. ought to, in which case it is followed by the infinitive. Ex. Mám mluviti pravdu. I ought to speak the truth, I have to speak the truth. Máme pracovati. We ought to, we have to, work.

Idioms. Jak se máte? How are you? How do you do? Mám se dobře. I am well. Máme se dobře. We are well.

Míti se dobře, (špatně), to be well, (unwell), (se is a reflexive pronoun). Mám se špatně. I am not well.

Vocabulary:

• žena, woman, wife
• pravda, truth
• koza, she goat
• kráva, cow
• husa, goose
• matka, mother
• bitva, battle
• ruka, hand
• zítra, tomorrow
• dobře, well
• špatně, unwell, badly
• na ulici, on the street
• dělati, dělám, to do, to make
• děkuji, thank you
• mnoho, (followed by poss. case) many

Oral Exercise:

Complete: Budu dnes pracovati, budeš dnes pracovati etc.

• Já budu mluviti česky …
• Šel jsem na ulici …
• Mám se dobře …
• Budu čísti knihu …
• Znám já učitele? …
• Budu se míti dobře …

Exercise I.

Translate into English:

Máme mluviti pravdu. Budeme mluviti pravdu. Sedlák má krávy a husy. Chudá žena má kozu. Žena sedláka zná hocha. Co budete dělati zítra? Budu čísti knihy. Budeme se míti dobře. Máme se dobře. Měl jsem se dobře. Jak se máte pane? Děkuji, dobře. Voják byl v bitvě. Hoch nešel do školy, neměl knihy. Máš míti knihy. Dáme to matce. Šel jsem s matkou na ulici. Sedlák má mnoho krav. Voják viděl mnoho bitev. Koupil jsem košík hub. Co děláte dnes?

Vocabulary.

• Rodina, family
• dělník dělníci, working-man
• můj otec, my father
• osm, eight
• denně, daily
• práce, work,
• přijíti, přijdu (při-jíti), to come
• večeřeti, večeřím, to eat supper
• noviny, newspaper
• [36]vypravuje, tells, relates
• vydělává, earns
• mzda, wages
• slušná, decent
• tvůj, yours
• co se stalo za den, what happened during the day,
• různý, different, various
• bavíme se, we amuse ourselves
• hra, play, game

Rodina.

Můj otec pracuje v dílně, jest dělníkem. Dělá osm hodin denně. Vydělává slušnou mzdu. Po práci přijde domů, večeříme a pak otec čte noviny. Matka mu vypravuje, co se stalo za den doma. Vypravujeme o různých věcech a též se bavíme hrami.

Answer in Bohemian.

Čím (what) jest tvůj otec? Kde pracuje tvůj otec?

Kdy přijde otec domů? Kdy večeříte?

Co dělá otec večer? Bavíte se hrami? O čem (about what) vypravujete? Jaké noviny čtete?

X.

Definitions:

Podstatná jména jsou jména předmětův (osob, věcí a ideí).

Nouns are the names of objects (persons, things or ideas).

Číslo. Number. V češtině jest jednotné a množné číslo.

In Bohemian there is singular and plural number. The old Bohemian had also a third number the dual, used when speaking of two objects. It is now used only in few cases, see lesson XX.

Rod, Gender. Všechna podstatná jmena v češtině jsou rozdělena ve tři třídy dle mluvnického rodu. A sice v: rod mužský, rod ženský, neb rod střední.

All nouns in Bohemian are divided into three classes, according to their grammatical gender: masculine, feminine or neuter.

(Grammatical gender may differ from the natural gender denoting the sex. Děvče, the girl is neuter although denoting a female being. Inanimate things may belong to any gender e. g. stůl, table is masculine, okno, window is neuter, voda, water is feminine).

It is important to know the gender of nouns, because adjectives, pronouns and participles vary their endings according to the gender of the noun which they modify.

The following rule, which holds good in the majority of cases, will be useful in determining the gender of nouns:

[37]

Nouns ending in a hard or neuter consonant are masculine.

Nouns ending in -a, are feminine, also many in -e are feminine.

Nouns ending in -o are neuter, also many in -í are neuter.

Being—Bytost. In the masculine gender alone, a difference is made between nouns denoting animate beings, životné bytosti, and those denoting inanimate beings, neživotné bytosti.

Skloňováním nazýváme změny, kterými se slovo přizpůsobuje svému úkolu ve větě. Podstatné jmeno má sedm takových změn—pádů. Changes, by which a noun is adjusted to its purpose in the sentence, are called declension. Bohemian nouns have seven such changes called—cases. The use and office of cases is explained in Lesson XV.

Numbers. Čísla.

1 jeden, 2 dva, 3 tři, 4 čtyři, 5 pět, 6 šest, 7 sedm, 8 osm, 9 devět, 10 deset, 11 jedenáct, 12 dvanáct.

jeden, dva are masculine forms, jeden, hoch, dva hoši, jedna, dvě, are feminine forms jedna sestra, dvě sestry. All other numerals have but one form, for all genders.

Numerals beginning with pět, šest, sedm etc. are followed by the possessive plural.

Pět hochů five boys, deset domů … etc.

Vocabulary.

• den, (dni) day
• pondělí, (n.) Monday
• úterý, (n.) Tuesday
• středa, (f.) Wednesday
• čtvrtek, (m.) Thursday
• pátek, (m.) Friday
• sobota, (f.) Saturday
• neděle, (f.) Sunday
• místnost, (f.) room
• jídelna, (f.) dining room
• komora, (f.) pantry
• osoba, (f.) person
• děti, children
• syn, (synové m.) son
• dcera, (f.) daughter
• již, already
• ještě, yet
• mladý, young
• náš, (naši) ours
• pokoj, sitting room, parlor
• ložnice, (f.) bedroom
• dřevník, (m.) wood-shed.

Abbreviations: m—masculine; f—feminine, n—neuter. Plural form is given with nouns to show exceptions and declension to which they belong.

Oral exercise:

A. Complete: Mám dobrého přítele, máš dobrého přítele.…

• Znám dva hochy …
• Nemám se dobře …
• Vidím pět domů …
• Dal jsem to bratrovi …

[38]

B. Decline:

Dělník, les, dílna, hra.

D. Conjugate in the present, past and future (ex. chválím, chválíš … chválil jsem … budu chváliti):

baviti (bavím) to amuse (like chváliti) (chválím.) vydělávati, vydělávám (like volati volám.)

Exercise I.

Translate into English:

Dnes jest čtvrtek, zítra bude pátek. Včera byla středa. Za tři dny (In three days) bude neděle. Co jste dělal v pondělí? V pondělí jsem byl ve škole. Večer jsme četli noviny. Kolik vydělal bratr? Bratr vydělal deset dolarů. Jsem ještě mladý. Zde jest šest osob. Vidím dvě osoby. V dílně jsou dělníci, ve škole jsou žáci. Pět a pět je deset. Tři a tři je šest. Máme rybu k večeři. V neděli nepracujeme. Co budete dělat zítra? Sestry jsou v jídelně.

Exercise II.

Translate into Bohemian:

The old woman has five geese. I saw the old woman and the geese in the forest. The geese went before the woman. This soldier was in two battles. My father works in a shop. He is a workman (Inst.) I am a pupil. (Inst.) We shall read to morrow. Where were you yesterday?

Rodina II.

V naší rodině jest osm osob. Otec, matka a šest dětí. Čtyři synové a dvě dcery. Dva hoši chodí již do školy a dva jsou ještě doma. Jsou mladí. Náš dům má deset místností: kuchyni, pokoj, jídelnu, 4 ložnice, komoru a dřevník. Kolik místností má váš dům?

XI.

Declension of neuter nouns ending in -o.

Vzor, type. Město, city.

[39]

The possessive plural is the simple stem like ryb in feminine declension. The “movable e” is here also introduced for the sake of euphony where the stem ends in two or three consonants. Okno, window, oken, jablko apple, jablek.

Final ě, follows the usual rules; a) it changes into e after s, l, z, ve skle, in the glass.

b) it softens the hard consonants (r into ř, h into z, ch into š, k into c). Ex.: mléko, milk, v mléce.

Locative plural also ends in -ích instead of -ech; ve slovích, ve slovech.

IDIOMS. Many idiomatic expressions are formed with the verb míti to have. Míti hlad, to be hungry. Mám hlad, I am hungry. Míti žízeň, to be thirsty. Máte žízeň? Are you thirsty? Míti rád někoho, neb něco, to like. Mám rád bratra. I like my brother. The Adverb rád (gladly) expresses the English to like. Já rád čtu knihy. I like to read books. (We read books gladly.) My rádi pracujeme. We like to work. (We work gladly.) Ty rád čteš. You like to read. Hodina (hodiny) hour. Kolik how many? (how much?). Kolik jest hodin? What time is it? Jsou dvě hodiny. It is two o’clock. Jest šest hodin. It is six o’clock. (Numerals higher than four are followed by the possessive pl.)

Oral exercise.

Complete in all persons singular and plural

• Mám hlad, máš hlad etc.…
• Měl jsem žízeň …
• Mám ráda své rodiče … I like my parents.
• Rád kreslím … I like to draw.
• Budu se rád učiti … I shall like to study.

Decline: Okno window, jablko apple, slovo word, kladivo hammer.

Vocabulary.

• přítel (vocative příteli!), m., friend
• laskavý, kind
• laskavost, kindness
• tužka, f. (tužky), pencil
• čerstvý, fresh
• ano, yes
• ne, no
• koupiti, to buy
• prodati, to sell
• večer, m., evening
• také, also
• trochu, a little
• včera, yesterday
• sklenice, f. (sklenice) glass.

Exercise I.

Translate into English:

Včera večer v šest hodin jsem byl na ulici. Kam jdete, příteli? Jdu do města koupiti jablka. Hoch má tři jablka. Pán dal hochovi deset jablek. Jak se máte? Děkuji, mám se dobře. Jak Vy se máte? Také dobře. Píšeme pérem a tužkou. Můj syn má žízeň. Máte, prosím, trochu[40] vody? Ano, zde jest sklenice vody. Sestra má ráda tetu. Nemáte rád učitele? Ano, mám ho (him) rád, jest velmi laskavý. Kolik jest hodin? Jsou dvě hodiny. Jest sedm hodin večer. Nemáte žízeň? Nemám žízeň, ale mám hlad. Za (behind) městem jest veliká zahrada.

Exercise II.

Change the following sentences into the plural:

Mám jablko. V městě jest velký dům. Mám péro a tužku. Hoch jde městem. Ulice města jest čistá. Píši pérem, nebo tužkou. Můj bratr jest učitelem. Teta koupila husu. Dělník pracuje ve městě.

Exercise III.

Change into singular:

Mluvíme se sestrami. V městech chválí sedláky. Na stromech rostou jablka. Chválíme slovy. Dobří žáci mají i pera a tužky. Kde máte knihy? Rádi jíme jablka. V zahradách je hodně stromů.

Exercise IV.

Translate into Bohemian:

I am thirsty. Here is a glass of fresh water. Thank you for your kindness, I like to drink a glass of pure fresh water. Does your brother like to read good books? Yes, sir, he likes books very much. He brought ten books yesterday. How many pencils has your friend?

Tři housky a jeden koláč.

Chlapec dostal hlad. Koupil si housku a snědl ji, ale ještě měl hlad. Koupil si druhou housku a snědl ji, ještě měl hlad. Koupil si třetí housku a snědl ji, a stále ještě měl hlad. Tedy si koupil koláče, a když jeden z nich snědl, měl dost, byl sytý. Tu se chlapec uhodil do hlavy a pravil:

“Jsem to hlupák! Proč jsem snědl tolik housek? Mohl jsem si raději hned koupiti jeden koláč.”

XII.

Přídavná jména.—The adjectives.

Určitá přídavná jména, end in the singular in -ý, -á, -é, in the plural in -í, -é, -á. e. g.

• dobrý hoch, good boy
• dobrá teta, good aunt
• dobré slovo, good word
• dobří hoši, good boys
• dobré tety, good aunts
• dobrá slova, good words.

Určitá přídavná jména the definite adjectives, agree with the noun they modify in number, gender and case.

[41]

Declension of definite adjectives. Singular:

Type, vzor, dobrý.

The last four cases have equal forms for masculine and neuter.

In all genders the nominative case equals the vocative.

The objective case of the masculine gender has two forms: one for the animate, another for the inanimate declension.

• Vidím velikého vojáka, I see a big soldier
• Vidím veliký strom, I see a big tree.

Definite Adjectives: (Masculine form alone are given.)

• veliký, also velký, big, large
• dobrý, good
• veselý, merry, jolly
• vysoký, high
• nový, new
• krátký, short
• černý, black
• červený, red
• modrý, blue
• malý, small
• špatný, bad
• smutný, sad
• nízký, low
• starý, old
• dlouhý, long
• bílý, white
• zelený, green
• žlutý, yellow.

Verbs with ě or e as root vowel.

uměti to know, to be able to do.

• uměl, —a, —o, known, knew, was able to do.
• umím, I know
• umíš, you know
• umí, knows
• umíme, we know
• umíte, you know
• umějí, they know.

This conjugation differs from the verb slyšeti, viděti, only in the third person plural: umějí, they know, but slyší, they hear.

Verbs conjugated like uměti

• Směti (smím), to may
• sázeti, to plant
• krájeti, (krájím) to cut

Verbs conjugated like slyšeti

• seděti (sedím), to sit
• boleti, (bolí) to pain, ache
• bydleti, (bydlí) to live, to dwell

[42]

Uměti and směti, to may are followed by infinitive:

Umím psáti. I know how to write. Smím jíti domů. I may go home.

Oral exercise:

A.) Complete in all persons singular and plural:

Neumím francouzsky. I don’t know French. Nesměl jsem odejíti. I might not leave. Budu krájeti chleba. I shall cut bread. Bydlel jsem ve městě. I lived in town. Smím k Vám přijíti? May I come to see you?

B.) Decline in singular:

• Veliký les,
• veselá sestra,
• hodný pán,
• červené jablko.

Exercise I.

Kde bydlíte? Bydlím ve velikém domě. Bydleli jsme v malém městě. Naši rodiče sázeli stromy, i my je (them) budeme sázeti. Sedláka bolela ruka. Bratra bolel zub. Nesmíš jíti ven. Čerstvý sníh jest bílý. Dala jsem jablko veselému hochu. Kdy čtete noviny? Čtu noviny v osm hodin ráno. Šel jsem s malým bratrem a s malou sestrou. Na vysokém stromě má černý pták hnízdo. Umíme čísti česky. Mluvíme česky. Nesmím zlobiti své (my) rodiče.

XIII.

Declension of definite adjectives. Plural.—Sklonění určitých přídavných jmen. Množné číslo.

Vzor, type dobrý.

In the nominative plural the masculine adjectives of the inanimate noun end in -é; the animate adjectives end in -í. The hard consonant must soften before i! Dobrý pán. Dobří páni.

[43]

• velký hoch,
• velcí hoši,
• velký dům,
• velké domy.

The last four cases have the same forms for all genders.

The adjectives frequently form the predicate. (After verb to be.)

Compound verbs.

Many verbs are formed by the addition of prefixes. Ex. take, retake.

In Bohemian a great number of prefixes are used to give the verb a rich variety of meaning. As soon as a verb takes a prefix it obtains a perfect aspect, that is, it denotes an action which was, or will be completed. For this reason all verbs with prefixes have no present tense; but this present form signifies future. No compound future tense can be formed with the verbs with prefixes. Viz lesson XXXVI. for future discussion.

• jíti to go,
• přijíti, to come (to go to)
• přišel jsem, I have come.
• přinésti to bring
• najíti, to find,
• jdu, I go; půjdu, I shall go.
• přijdu, I shall come (We cannot say, budu přijíti!)
• odejíti, to leave, to go away
• udělati, to make and finish.

The past tense of compound verbs corresponds to the English perfect past. Přišel jsem, I have come.

Chytrý sluha.

Pán poslal sluhu pro hrušky. “Kup mi jen nejlepší,” řekl mu. V krámě mu dávali žádané hrušky, on je vrátil: “Ne,” pravil, “dejte mně jen nejlepší.”

Kupec odpověděl: “Ochutnej jednu, uvidíš, že jsou všecky dobré.”

“Jak poznám, že jsou všechny dobré, když ochutnám jenom jedinou?” mínil mladík.

Ukousl od každé hrušky a přinesl je pánovi. A pán ho za to vyhnal ze služby.

• dívka (f.) (dívky) girl
• strýc, m. uncle
• trhati, to pick, to gather
• avšak, but
• hloupý, silly
• ochočiti, to tame
• pečený, baked, roasted
• hráti si, to play
• ač, although
• kdykoliv, whenever
• patrno, evident
• odpověděti, to answer
• letěti, to fly
• [44]přiletěti, to arrive flying
• povšimnouti si, to notice
• pražádný, none, not a bit
• síla (síly), f. strength
• sprostý, common, low
• tvor, m. (tvorové), creature
• před, before
• proto, therefore
• slušnost, decency
• utíkati, to run away
• zavolati, to call upon
• že, that

Sokol a kohout.

Mladý sokol se dal tak ochočit, že přilétal pánovi na ruku, kdykoliv naň zavolal. Kohout však utíkal před pánem a křičel když se k němu blížil. Sokol si toho povšimnul a řekl kohoutovi: Ty kohoute nemáš pražádné slušnosti. Patrno že jsi sprostý tvor. Chodíš k pánovi jen když máš hlad. To já nedělám, hloupý ptáku! Mám síly dost a létati umím, avšak před pánem neutíkám.

Kohout odpověděl: Já ještě nikdy neslyšel o pečeném sokolu, ale slyšel jsem o pečeném kohoutu. Proto utíkám.

Exercise.—Change the above story into the plural.

Oral exercise.

A.) Complete in all persons singular and plural:

• Našel jsem kohouta …
• Najdu kladivo …
• Neudělal jsem to …

B. Decline in singular and plural: pečený kohout, veselá dívka, staré město.

Exercise I.

Translate into English:

Přišel jsem navštívit strýce Jana. Strýc Jan jest sedlákem. Našel jsem strýce na zahradě. Trhal jablka. Učitel se ptal žáka, co udělal. Několik velkých hochů si hrálo na ulici. Stateční vojáci bojovali ve veliké bitvě. Malé dívky odešly domů. Přijdu ve dvě hodiny. Ve starých domech jsou malé světnice.

Exercise II.

Translate into Bohemian:

When did you come? I came at seven o’clock. What have you found? I found the old hammer. Where did you buy the pears? I bought them in the store. We shall come tomorrow. The good aunts are sick. What do you know about the big cities. In the forest are many big trees. What has the mother given to the little boys? She gave them good cakes.

XIV.

Possessive pronouns. Přisvojovací náměstky.

Possessive pronouns (like adjectives) agree with the nouns they modify in number, gender and case.

[45]

jeho, his; její, her, hers; jeho, its; jejich, their, have one form for all three genders, singular and plural.

Jeho bratr, jeho sestra, jeho srdce; jejich bratr, jejich sestry, jejich pole.

Similar to můj, má, mé, is svůj, svá, své, the reflexive possessive pronoun, used when referring to the subject of the sentence. Ex. Já jdu se svým bratrem. I go with my own brother.

Reflexive pronoun se. Vztažná náměstka se.

Umývám se, I wash myself, umýváme se, we wash ourselves, umýváš se a umýváte se, You wash yourself.

The Reflexive se is used for all three persons, both singular and plural. In Bohemian the reflexive pronoun is used with many verbs. Its declension and varied use will be taken up later on.

Irregular verbs. Nepravidelná slovesa. II.

chtíti to want.

Present indicative:

chci, chceš, chce; chceme, chcete, chtějí.

Past participle chtěl, wanted.

Věděti to know.

Present indicative

vím, víš, ví, víme, víte, vědí

Past participle, věděl, knew, known.

jeti, to go, to ride.

[46]

Present indicative

jedu, jedeš, jede, jedeme, jedete, jedou.

Past participate, jel went, rode ridden.

Chtíti is followed by infinitive.

Chci mluviti. I wish to talk.

The difference between:

a) uměti, věděti a znáti.

uměti nějakou věc, to know an art, to be able to do a certain thing.

Umím čísti, I know, I can read. Věděti něco, to know something. Slyšel jsem to, vím to. I heard it, I know it. Znáti (znám), to know a person or a thing to be acquainted with it. Znám Vás. I know you.

b) Jeti a jíti.

jeti is used whenever we go somewhere by some means of transportation, jíti denotes merely walking.

Jedu domů, I go home, if I use some vehicle, car, horse, bicycle etc.

Jdu domů, if I merely walk. I went to New York is to be translated jel jsem, if train or other vehicle was used. But šel jsem do New Yorku if I walked.

The future of jíti, jdu, půjdu (prefix pů-), never budu jíti.

The future of jeti, pojedu (prefix po-); never budu jeti.

Oral exercise.

Complete in all three persons singular and plural:

Půjdu na procházku. I’ll go for a walk. Pojedu na venkov—I’ll go to the country. Chci pracovati—I wish to work. Nevěděla jsem to—I didn’t know it (fem.) Umím svou úlohu—I know my lesson. Znám mladou dívku, I know a young girl. Nevěděl jsem to, I didn’t know it.

Vocabulary.

• dvůr (dvory) court-yard, yard
• lov (lovy) chase
• krásný, beautiful
• řádný, respectable, decent
• ochočený, tamed
• půl, half
• spálený, burned
• promluviti (mluvím) to speak, to deliver a speech,
• přečísti (čtu) to read over,
• uviděti (vidím) to see, to perceive,
• užívati, (užívám), to use,
• plný, full,
• zdraví, health.

Exercise I.

Translate into English:

Můj bratr mluví. Moji bratři mluvili. Tvůj bratr promluví. Kdy jste přečetl tu (that) velkou knihu? Má matka to chce věděti. Kohout sedláka běhá po dvoře. Má teta má velkou zahradu, plnou krásných[47] květin. Sokol se dá ochočiti. Ochočení sokolové byli užíváni k lovu. Zdraví hlava všeho. Čistota půl zdraví. Veselá mysl půl zdraví. Máte jít domů. Když přišel, uviděl svůj dům spálený. Poznal jsem ho co (as) řádného hocha. Přečtu tu knihu zítra.

Exercise II.

Translate into Bohemian:

Did you know that respectable gentleman? Have you read that old book through? You ought to know this (to). Will you go to Washington? (by train). Did you go (walk) to Washington? Who knows this gentleman? Who knows how much are five and five? We can work well. The farmer has a big yard with many (s mnoha) cows and geese. My father spoke some (několik, follow by possessive) kind words. Our old mother came here. Our soldiers march through the city. Your garden is big.

Den a noc.

(Look for the words in the vocabulary at the end of the book). Den má dvacet čtyři hodiny. (Also čtyřiadvacet hodin). Noc jest ta část dne, kdy nám slunce nesvítí. Když slunce započíná svítiti, říkáme tomu ráno, nebo jitro. Poledne jest půl dne; hodiny ukazují dvanáct hodin. Půlnoc jest půl noci. Odpoledne jest doba mezi polednem a večerem. Večer slunce zapadá, tmí se. Lidé se zdraví: Dobré jitro! Dobrý den! Dobré odpoledne! Dobrý večer! Dobrou noc!

XV.

It is very important that the student of Bohemian master the declension of nouns, adjectives, pronouns and numerals. This is to be acquired not only by memorizing the case endings but also by thorough understanding of the meaning and use of the cases.

Case questions. To each case a set of questions corresponds, which help us to determine the case. The boy knows the soldier. Who knows the soldier? The boy knows the soldier.

Whom does the boy know? The boy knows the soldier. We see, that the question who? asks for and determines the nominative case, and the question whom? asks for and determines the objective case.

[48]

The last question is used in asking for things, the first (and second of the possessive) is used in asking for animate beings.

No question corresponds to the vocative case. This is used in calling somebody, and has no connection with the sentence. It is inserted in the sentence and separated from it by a comma.

The Use of the Individual Cases.

The nominative is the case of the subject of a sentence.

The objective (or accusative) is the case of the direct object of a positive, transitive verb. (Transitive verbs express action which is transferred upon something. Ex. to see some one, to have something etc. are transitive verbs.)

(Intransitive verb: to go, jíti).

Negative transitive verbs require their object in the possessive case. Vidím matku. I see mother. But: Nevidím matky. Nemáme dělníků. However in modern colloquial Bohemian this use of the possessive is being replaced by the objective.

Possessive (or genitive) is used as the English possessive. (In Bohemian the possessive comes after the name of the possessed object. Mother’s child. Dítě matky.) The possessive is further used:

The dative is the case of the indirect object. (In translation the English preposition to is used mostly to express dative.) The dative is used after verbs: povídati (komu) to tell, věřiti (komu) to believe, radovati se (čemu) to rejoice (something), učiti se (čemu) to study a thing, rovnati se (komu) to equal somebody, věřiti (komu) to believe.

The locative case is used only after prepositions. See lesson XVI.

The Instrumental case is used to express an instrument or cause of an action. Píši pérem. I write with a pen. It is used after a passive verb where in English the preposition by denotes actor. Bylo to učiněno[49] vojákem. It was done by the soldier. It is used where in English the preposition through is used. Jdu lesem. I walk through the forest. It is used with the preposition s, with, along, to denote association. Mluvím s matkou. I talk with the mother.

Exercise I.

Determine case in following sentences. Translate them.

Dělníku, zde jsou tvé peníze. Teto, máme vás rádi. Bratr koupil dům. V domě jest několik pokojů. Koupil jsem bušel bramborů. Díváme se okny. Vojáci mluvili se sedláky. Učíme se českému jazyku čili češtině. Po neděli přijde pondělí. V zahradě je mnoho květin. Neuvidím více bratra. Sokol se nebál pána. Krávy sedláka jsou tučné. Dni v zimě jsou krátké. Dáme dar matce. Učitel opravil žákům úlohy.

Exercise II.

Answer the following questions or complete sentences and determine their cases:

Kdo mluví ve škole? Co jest na stole? Kdo má peníze? S kým mluvíte? Čím píšete? S kým jdete? Na čem leží kniha? V čem zůstáváte? O kom mluví sedlák? Co máte? Koho vidíte? Koho slyšel váš bratr? Komu věříte? Komu dáte sklenici vody? Čemu se divíte? Stromy čeho jsou vysoké?

XVI.

Prepositions. Předložky.

The prepositions are followed in Bohemian by definite cases—váží se s jistým pádem. Therefore, to complete the theory of the use of cases we will take in this lesson the study of the prepositions. This study is the more important because the lack of case forms in English is made up by suitable prepositions and the use of prepositions in both languages varies considerably.

No preposition is used with the first and fifth case.

Prepositions with the objective.

Mimo besides, except, Mimo vojáky byli tam i občané. Besides soldiers there were also civilians.

Ob (seldom used now) expresses a change. Ob den., every second day.

Pro for. Jdu pro svého bratra. I go for my brother.

[50]

Přes, over, across. Přes pole a lesy. Across the fields and the woods. Přes noc. Over night. Přes sto dollarů. Over hundred dollars.

Skrze through, Skrze Vás, through you.

Prepositions with the possessive.

Bez without. Bez chleba. Without bread.

Dle according to. Dle posledních zpráv. According to the latest news.

Podle (dle) zákona. According to the law.

Vedle next to, alongside of. Vedle našeho domu. Next to our house.

Do in, into. Jdu do města. I go into the city. Dvakráte do roka. Twice a year.

Kromě aside of, except, besides. Každý den kromě neděle. Every day except Sunday.

Kolem, about. Kolem těla. About the body. Kolem poledne. About noon.

Okolo around. Zeď okolo zahrady. Wall around the garden. But: Šel jsem okolo. I went (passed) by.

Místo instead of. Místo otce přišel syn. Instead of the father came the son.

Od, from (somebody). Od mé matky. From my mother. od—k, from—to. Od domu k domu. From house to house.

U, at, by, Byl u tety. He was at the aunt’s house. Stál u domu. He stood by the house. But:

• At noon. V poledne.
• At five o’clock. V pět hodin.
• By sea, by land. Po moři, po zemi.
• Límec u kabátu. The collar of the coat.

Z, (ze), out of, from something. Ze železa. Made of iron. But:

• Z bídy. On account of poverty.
• Z jara. In the beginning of the Spring.
• Z kapsy. Out of the pocket.
• Z Prahy. From Prague.

[51]

Prepositions with the dative.

K, ke, ku, to, towards. Jdu k bratrovi. I go to my brother. Ke druhé hodině. Around (toward) two o’clock.

Proti against. Proti nepříteli. Against the enemy.

Naproti, opposite. Naproti knihovně. Opposite the library. (Jdu tetě naproti. (Naproti is an adverb here.) I go to meet my aunt.)

Prepositions with the locative.

O, about, Mluvíme o knize. We speak about the book.

Po, after, following. Po bratrovi přišla sestra. After the brother came the sister. After dinner. Po obědě.

Při, at, by, Při hostině. At the banquet.

V, ve, in, at, V městě, in the city.

Some prepositions are followed by two or even three cases.

Mezi, between, among; nad, above; pod, under, below; před, before are followed by the objective when they denote a direction of motion, in answer to kam? Where to?

When they denote, position, location in answer to kde? Where at?, they are followed by the instrumental.

Jdu mezi lidi (kam). I go among the people. Mezi lidmi (kde?) Among the people.

Slunce vyšlo nad horu (kam?) a stojí nad horou (kde?) The sun rose above the mountain and stands above the mountain.

Schoval se pod stůl, (kam?); jest schován pod stolem. (kde?) He hid under the table; he is hidden under the table.

Vyšel jsem před dům (kam?), stojím před domem. (kde?) I stepped before the house. I am standing before the house.

Na, on, v, in, is followed by the objective when it denotes a direction of motion in answer to kam? Where to?; and is followed by the locative when it denotes a location in answer to kde? Where at?

Dej knihu na stůl (kam?) Kniha jest na stole (kde?) Lay the book on the table. The book lies on the table.

V, connects only rarely with the ob. Ex. Upadl v nemoc. He became sick.

Za, behind, followed by the accusative in answer to kam? Where to? (direction), and is followed by the instrumental in answer to kde? Where at? Position. Schovej se za stůl (kam?) Hide behind the table. Sedíme za stolem. We sit behind the table.

[52]

Za, during, expressing time is followed by the possessive (genitive). Za krásného dne. During a beautiful day.

S, se, with when denoting an association is followed by the instrumental. S hochem, with the boy.

S, se, off from, in answer to odkud? from where?, is followed by the possessive. Skočil s vozu. Jumped off the wagon.

Distinguish z, out of, z mouky, and s, with, s moukou.

When a word is preceded by a preposition, they both are pronounced as one word and the accent which naturally falls upon the first syllable, goes over on the preposition. Ve’vodě. Not ve vo’dě. In the so-called compound verbs “ve složených slovesech” the prepositions form prefixes, e. g. přijíti, najíti. See lesson XXXIV.

Exercise I.

Translate into English and note the use of prepositions.

Princezna na hrášku.

V jednom městě žil jeden princ. Chtěl se oženiti s nějakou opravdovou princeznou. Vyjel si do světa pro nevěstu. Mnoho cestoval, ale nenašel, čeho hledal. Bylo sice dost princezen, ale jsou-li to skutečně princezny, nedalo se zjistit. Vždycky v tom bylo něco podezřelého. I vrátil se domů bez nevěsty, všecek smuten, protože by byl rád měl za ženu skutečnou princeznu.

Jednou večer nastala hrozná bouřka; blýskalo se a hřmělo, lilo se jako z konve, to bylo strašně! Tu zaklepal někdo na dvéře a starý král vyšel otevřít.

Venku před domem u vrat stála jakás princezna. Ale, pane, ta vypadala od lijáku a bouřky! Voda tekla jí s vlasů a se šatů, nabírala se jí do střevíčků špičkami a patami vytékala ven. A přece tvrdila o sobě, že je pravou princeznou.

“Však uvidíme!” pomyslila si stará královna. Ale neříkala nic. Šla do ložnice, sňala s postele všechny peřiny, položila je vedle na židli, pak položila na dno hrášek, na ten dala dvacet slamníků a ještě dvacet prachových peřin.

Na to přivedla princeznu k posteli, aby šla spát. Ráno, když přišla k snídani, tu se jí ptali, jak se jí to spalo.

“Ale špatně,” řekla princezna.[53] “Celou noc jsem ani oka nezamhouřila! Co to jen v té posteli bylo? Ležela jsem na něčem tvrdém, takže mám záda samé modřiny. To je hrůza!”

Teď všichni viděli, že je to skutečná princezna protože skrze dvacet slamníků a dvacet prachových peřin ucítila hrášek. Tak citlivý nemůže býti nikdo než opravdická princezna.

Ten princ si ji tedy vzal za ženu, protože teď už věděl, že má skutečnou princeznu.

Exercise II.

Translate into Bohemian:

Go to the baker and buy bread for ten cents! When I came with the bread, we sat down to the table. The baker lives opposite our house. Before his door stands a tree. Next to him lives a butcher. There are many people in the butcher’s store. Go for your brother! We went to the park. Many birds sat on the trees. We seated ourselves on the bench. They built a house of bricks. Take the book off the table. Two years ago I was in France. They called for Mr. Smith. The painting hung on the wall over the piano. The farmer came to town.

XVII.

Měkké sklonění.

The declensions of holub, strom, ryba and slovo, are called hard. The remaining declensions are called soft. The nouns of these declensions end either in a soft consonant or in a neutral one, which, however, has a soft quality.

The types of masculine soft declensions are muž for the animate and meč for the inanimate.

Type Vzor muž man.

Poznámky k tomuto sklonění.

All masculine animate nouns ending in a soft consonant are declined like muž. E. g. malíř painter, kovář blacksmith. Those ending in -ec have movable e in the possessive singular. otec father, otce, kupec merchant,[54] kupce. These nouns have otče! kupče! in the vocative. Nouns ending in -tel fall into this declension. Ex.: učitel teacher, kazatel preacher (plural nom. učitelové, kazatelové), cvičitel instructor, cvičitelé, kůň horse, plur. koně, inst. plur. koňmi. Nouns ending in -ce e. g. zrádce (voc. zrádče!) traitor also fall into this declension. In kněz priest, final z changes into ž in N. P. kněží, L. P. o kněžích, D. P. kněžím.

Type vzor meč, sword.

All masculine inanimates ending in a soft consonant are declined like meč. Ex.: Koš basket, nůž (nože) knife, plášť mantle, pokoj room, pokoj—mír also means peace; stroj, machine. Many nouns ending in -l are declined like meč, e. g. úl, beehive, kotel, boiler.

Imperative. Rozkazovací způsob.

The imperative in Bohemian has distinctive forms for each of its three persons:

In some idiomatic expressions the third person singular of the imperative occurs. Dej Bůh! May God give. Chval každý duch Hospodina. Praise every soul the Lord!

The second person singular is the fundamental imperative form, the imperative root. The first person plural is formed by the addition of -me, the second person plural is formed by the addition -te to the imperative root. Ex.

[55]

When the second person singular of the imperative ends in -i, this -i changes into ě. čti! read! čtěme! let us read! čtěte! read! jdi! go! jděme! let us go! jděte! go!

The negative form is made by prefixing ne- to the position. Nemluv! Don’t speak! Nemluvme! Don’t let us speak! Nemluvte! Don’t speak!

Imperative of verbs studied so far:

• volati to call, volej! call!
• Znáti, to know, znej! know!
• dáti to give, dej! give!
• prositi to ask for, to beg, pros! ask!
• slyšeti to hear, slyš! hear!
• psáti to write, piš! write!
• klepati to knock, klepej! knock!
• bráti to take, ber! take!

Oral exercise.

Decline:

Dobrý otec, nový stroj, mladý učitel, malý nůž.

Exercise I.

Muž nese v koši jablka. Zámek se otevírá klíčem. Dej mi (mě) nůž, hochu! Četli jsme pohádku o princi a princezně. Dobrý přítel nad zlato. Přátele poznáš v neštěstí. V pokoji sedí matka a čte. Jdu k učiteli učiti se čísti. Na kraji lesa rostou květiny. Kde jsi našel tolik krásných květin? Jdu k lékaři. Kovář kuje železo. Sedláci užívají mnoho strojů. Zavolej otce, Josefe! Nemluvme, ale dejme pozor! Pište úlohu! Neberte to! Dej pozor, hochu! Živ buď s rozumem, obejdeš se bez lékařů. Bičem nepřešvihneš obušku. Lepší kůrka v pokoji nežli bochník v rozbroji. Zajíce v pytli nekupuj.

Exercise II.

Translate into Bohemian:

The teacher reads us from a book. In the basket are flowers. Where is your mantle? We go to our friends. The priest sits in the room. He is reading. The soldiers fight (bojují) with swords. The doctor is not at home. The boy bought some cookies (koláče). Please give me a piece of bread. Call your father! Let’s go home, boys! The strong blacksmith talks with the farmers. April showers bring forth May flowers. Lost time is never found again.

Pohádka.

[56]

XVIII.

Měkké sklonění ženského rodu. Soft declension feminine gender.

Nouns ending in e or ě.

Type, vzor růže, rose.

Poznámky k tomuto sklonění

Feminine nouns, ending in the nominative singular in e or ě belong to this declension. E. g. duše, soul, polovice one half; all those ending in -yně (feminine ending) otrokyně slave woman, žákyně girl pupil, sokyně woman rival etc.

Many nouns of this declension have dropped e or ě in the nominative and objective: zem (země) earth, dlaň palm, vášeň passion, obec, community.

In the possessive plural some nouns of this declension drop í, especially those ending in -ice, slepice (slepic) hen, ulice (ulic), street. Those ending in yně, use both forms: bohyně goddess p. bohyní i bohyň of the goddesses.

Nouns ending in a soft consonant.—Type vzor řeč, speech.

Feminine nouns ending in a soft consonant are declined like řeč.

Ex.: věc, thing; pomoc, help; ending in -t: kost, bone; radost, joy.

Some nouns of this declension, especially those ending in -l and -ň, ď form nom. and instr. plural like růže. Ex.: hůl, stick, hole, holemi; dlaň, palm, dlaně, dlaněmi; loď, ship, lodě, loděmi.

[57]

Adverbs. Příslovce.

Adverbs modify verbs, adjectives and other adverbs. Příslovce určují slovesa, přídavná jmena a příslovce.

Příslovce způsobu, Adverbs of manner, odpovídající na otázku jak? how? are often formed from the definite adjectives by replacing the final vowel by -ě. Ex.

As shown before, -ě changes r into ř, h into z, ch into š and k into c. dobrý good, dobře well, vysoký high, vysoce highly, dlouhý long, dlouze at length, suchý dry, suše dryly, tichý, tiše, hladký smooth, hladce smoothly.—After l, e is added. rychlý quick, rychle quickly, smělý audacious, směle audaciously.

Imperative of the verb: to be. Rozkazovací způsob slovesa býti.

Buď! be thou, buďme! buďte!

Verbs ending in first person singular in -i. Type pracovati, to work.

Imperative: pracuj, pracujme, pracujte.

Verbs of this division: milovati to love; kupovati to be buying.

Oral exercise:

Decline: Drahá vlast, pilná žákyně, řecká bohyně, tmavá noc.

Practice in imperatives: Běž rychle! běžme rychle! běžte rychle!

Continue as indicated above: Dělej to dobře! Choď rovně! Dej pozor! (Pay attention)! Piš svou úlohu jasně! (Write your lesson clearly!) Buď poslušný! (Be obedient!)

Exercise II.

Translate into English:

V zahradě kvetla krásná růže. Mám rád květiny. Naší vlastí jsou Spojené Státy. Kočka chytila myš. Venuše byla u Řeků bohyní krásy. Choď do školy a uč se! Nežádej chleba! Pišme úlohy! To jest veliká tíž (nebo tíže). Naše obec má krásné parky. Proste o pomoc! Volej[58] přítele! Spěte! Dobrou noc! Pracujme pilně. Buďte tiše! Udělal jste to špatně. Žádostem zlým a vášním odpírejte. Jazyk bez kostí, ale kosti láme. Přijď rychle! Váš stroj běží hladce. Dělal jste to špatně. Pracuj pilně! Milujme svou vlast.

Exercise III.

Translate into Bohemian:

Did you see the little mouse? No I didn’t see it (ji). We shall not work during (v) the night. Let us study! Don’t take that! Did the teacher praise the boy? Yes, he praised him (ho). The merchants are buying the chickens. Give me a few apples. Where is the girl with that (s tou) beautiful rose? She is in the garden with her lady friend. The boy walks with his friend (man). Vesna was the goddess of Spring of the old Bohemians. Write clearly! The girl and the boy pupil talk. Don’t talk! Speak loudly! How are you working? I work diligently. The soldier came quickly. You have done that well!

Nechoď tam!

Kyselé hrozny!

Hladová liška uviděla na révě pěkné zralé hrozny. Dostala na ně chuť! Chtěla si na nich pochutnati. Ale hrozny visely příliš vysoko. Marně po nich skákala,—nemohla jich dosáhnouti.

Když viděla, že jich nedostane, odešla a pravila: “Ty hrozny jsou příliš kyselé. Ať si je jí, kdo chce!”

Zda neučinila lépe, než kdyby naříkala?

XIX.

Neuter Declension of soft ending. Sklonění středního rodu měkké vzory.

Type, vzor pole, field.

[59]

Neuter nouns ending in e or ě, singular and plural belong to this declension. Some nouns of this declension: moře sea, nebe heavens, lože bed, ohniště fire place, vejce egg (this has possessive plural vajec), plíce lungs, plic poss. plural, poledne noon, loc. sing. o polednách, v poledne.

Type, vzor kuře, chicken

According to this declension the names of young animals are declined. Ex.: ptáče, young bird, holoubě, squab, hříbě, colt. Further: neutral nouns ending in -e, plural -ata, Ex.: vnouče grandchild, kníže duke, poupě bud, děvče girl, koště broom.

Dítě child, is declined in singular like kuře, in plural like řeč.

N. děti, V. and O. děti, P. dětí, D. dětem, L. dětech, I. dětmi.

Type vzor rámě, arm.

This declension resembles greatly that of the type kuře, the t in the plural is, however, replaced by n.

Neuter nouns ending in -mě follow this declension. Some nouns of this declension:

břímě burden, símě (semena) seeds. But these nouns have also new forms nom. sing. rameno, semeno, břemeno and are then declined like město.

Type, vzor letter, psaní.

[60]

All nouns ending in í are declined like psaní. Examples:

All so called verbal nouns (they are all neuter) kreslení drawing, pití drinking etc.

Oral exercise:

Decline:

Krasná paní, silné rámě, hodné dítě, čerstvé vejce.

Complete in all 3 persons s. and p.: Kupuji ovoce, kupuješ ovoce. Miluji svou matku. Uviděl jsem dítě.

Exercise I.

Piš svou (your own) úlohu čistě a pozorně! Matka si hrála s hodným dítětem. Sedláci pracují pilně na polích. Lodě plují po moři. Kde jste koupil hříbě? Jdi rychle a přines mi to krásné růžové poupě! Hvězdy svítí jasně na nebi. Jdi do krámu a přines třicet vajec! Uděláme z nich dobrý oběd. Kuchařka je v kuchyni a vaří. Děti přišly pro koš květin. V pokoji jest pěkný obraz. Smělému štěstí přeje. Lenochu nejlépe domlouvati dubovými slovy. Doufej směle, dokud duše v těle. Veselé mládí vesele si vede.

Exercise II.

Translate into Bohemian:

The careless boy lost his coat and cap. Do Jennie and Joseph study diligently? Fred skates rapidly and gracefully. (spanile.) Did the man speak poorly or well? A child should keep quiet (má býti tiše) when old persons are present. A good general must be a brave man.

XX.

Výjimky ve sklonění. Exceptions in declensions.

Dual. Dvojné číslo.

The old Bohemian had well developed forms of dual number, used when speaking of two things or persons. In modern Bohemian the dual survived only with some names of parts of body occurring in pairs (and with the numeral sto, hundred).

Feminine Gender.

Ruka—hand, noha—foot, declined in the singular like ryba.

When speaking of the following parts of the human body, however, the dual forms must be used:

[61]

Neuter Gender.

Oko eye, ucho ear, are declined in the Singular like slovo.

Dual forms:

koleno knee, declined like slovo, the dual forms only in the poss. and loc. cases: kolenou.

Plural nouns, Pomnožná podstatná jména:

These nouns exist only in the plural:

dveře door, declined like růže, kamna stove, declined like (rámě) ramena, I., kamny, nůžky scissors, declined like ryba, peníze money, (peníz coin) like meč, poss. peněz.

Further exceptions:

přítel, friend, nepřítel enemy, declined like muž, in singular, but in plural N. and V. přátelé, O. přátele, P. přátel D. přátelům, Loc. přátelích, I. přáteli.

Člověk (human being) declined like holub, plural lidé people, declined like řeč. Lid is people taken collectively; náš lid our people, naši lidé, our people taken individually.

Den is declined in the singular like meč, excep. loc. ve dne!

Plural N. and V. dni, O. dni also dny, P. dní also dnův. Dat. dním also dnům, Loc. dnech, Inst. dny; týden week, declines like den.

Instead of týden neděle (Sunday), is used for week. Za pět neděl or za pět týdnů. After five weeks.

Plural of nebe (heavens) nebesa, it is in plural declined like slovo. (Stem nebes). In sing. nebe is declined like pole. Lesson XIX.

[62]

Měkké sklonění přídavných jmen. Soft declension of adjectives.

Adjectives of this declension end in the nominative for all three genders singular and plural in í. Declension dobrý-á-é, is called tvrdé, hard.

Plural of all three genders:

Note that í persists in all cases for all genders in both the singular and the plural. The feminine singular ends in all the cases in í.

Most of these adjectives of the soft declension are formed from the nouns and may be rendered into English by the possessive of the corresponding noun, by corresponding adjectives, or by a noun in the nominative. Ex.:

Sever, north; severní, of the north, northern north. severní plodiny produce of the north. severní hranice northern boundary. severní vítr north wind, also northerly wind.

ryba fish, rybí maso fish meat, meat of the fish.

sever north, severní northern, jih south, jižní southern, západ west, západní westerly, western, východ east, východní easterly, eastern.

noc night, noční nightly, den day, denní daily; jaro, spring; jarní, vernal; léto, summer; letní, of the summer; podzim, fall; podzimní, autumnal; zima, winter; zimní, wintry; ráno, morning; ranní, of the early morning; večer, evening; večerní, of the evening.

[63]

medvědí kůže, bear’s skin; oslí křik donkey’s cries.

horní, upper; spodní lower; přední the front one; zadní the rear-hind one; poslední the last (one).

střední or prostřední the middle one.

Idiomatic Expressions—Osobitá rčení.

Líbiti se is similar to míti rád. See lesson XI. But mám rád, máš rád etc. se užívá o osobách, is used in regard to persons, whereas věci (things) se nám líbí, líbiti se (někomu) is followed by the dative. Já rád něco dělám … I gladly do certain work.

Dáti se, to commence. Dalo se do deště. It commenced to rain. Dal jsem se do práce. I commenced to work.

Oral exercise:

Complete in all persons singular and plural:

• Já rád cestuji (I like to travel.)
• Zítra se dám do učení.
• Líbí se mi to?
• Rád bruslím (I like to skate).

Decline: Jarní den, poslední peníze, pravá ruka.

Exercise I.

Translate into English:

Máš vždy mluviti pravdu. Co mám dělati? Neměl čím zaplatiti. Divadlo se nám velmi líbilo. Dali se do pití a hodování. Měsíc svítil jako rybí oko. Lesní včely přebývají v dutých stromech. Jak poučné jest pozorovati hvězdy za dlouhých letních nocí! Dej pozor na zadního žáka. Palmy rostou v jižních krajinách, tropickými zvaných. Z oslích kůží se dělá pergamen. Má starší sestra pilně pracuje. Ranní ptáče dál doskáče. Chůva chodí s dětmi na procházku. Dítě zatleskalo rukama. Z jeho černých očí zářila radost. Slyšíme ušima. V kamnech hoří oheň. Pes ležel za kamny. Dobří přátelé jsou drahý poklad. Za pěkných jarních dnů je radost pobýti (to stay) v přírodě. Tvé ruce nejsou čisté. Byl tak nemocen, že se sotva držel na nohou.

Exercise II.

Did you like the book? I like my instructors. You have to bring your books. I didn’t like that. In the western part of our country are high mountains. The autumn days are days of quiet sunshine. “An artist,” said Michael Angelo, “must have his measuring tools not in the hand, but in the eye.” The early bird catches the worm.

[64]

Nestejné dědictví.

Bohatý kupec měl dva syny. Starší z nich byl otcovým miláčkem a otec chtěl mu odkázati všecko své jmění. Matka litovala mladšího syna a prosila muže, aby synům neříkal, dokud nebude nutno, jak je rozdělil, neboť doufala, že se jí podaří nějak oba porovnati. Kupec jí poslechl a neprozradil synům svůj úmysl.

Kdysi matka seděla u okna a plakala. Přišel k ní soused a tázal se, proč pláče. Ona odpověděla: “Jak nemám plakati? Oba synové jsou stejní a otec chce jednomu odkázati všecko a druhému nic. Prosila jsem muže, aby synům neříkal, jak se rozhodl, dokud bych si nevymyslila, jak bych mladšímu mohla pomoci.”

Soused odvětil: “Mám pro tebe lehkou pomoc. Jdi, pověz synům, že starší dostane vše a mladší nic, a oni se porovnají.”

Mladší syn, jak uslyšel, že nebude míti žádného majetku, odešel do ciziny, pilně se tam učil a vzdělal se ve vědách i v řemeslech. Starší však zůstal doma, žil s otcem a neučil se ničemu, protože věděl, že bude bohat.

Když otec umřel, starší syn, protože nic neuměl, brzy utratil všecko jmění své, kdežto mladší naučil se v cizině vydělávati a brzy zbohatl svou prací a přičiněním.

Dle Tolstého.

Review exercise:

Study and classify the verbs. Translate.

Čistý rozum mají ti, kteří vodu pijí. K službě se nevtírej, jsi-li požádán, neodepři. Já myji mouřenína, oni myjí cihlu. Když hra nejlepší, přestaň! Kde tě lidi nezvou, nehrň se! Na chytrého mrkni, hloupého trkni. Řečník nadchl posluchače dobrou řečí. Velká řeka tiše plyne, malá s šumem běží. Kdo se nechceš mrzeti, uč se jazyk držeti. Až vypereme, pověsíme prádlo, aby uschlo. Zlato nemluví, ale působiti může. Hodný s hodným se přátelí. Každý rád na svůj mlýn vody nahání. Čím srdce přeplněno, tím ústa přetekou. Člověk přichází slabý na svět. Neutrácíme peněz zbytečně. Nekupuji, čeho nepotřebuji. Mistr mistru nerad ukazuje.

[65]

XXI.

THE VERB.—SLOVESO.

The infinitive of all the Bohemian verbs—with very few exceptions—ends in ti.

When we detach this suffix -ti from the infinitive of the Bohemian verb we get the infinitive stem—kmen neurčitého způsobu.

This infinitive stem of the Bohemian verb (and as a matter of fact of verbs of all the Slavic tongues) has six different forms according to which the philologists divide the Bohemian (and all the Slavic) verbs into six classes.

In this book, however, for practical reasons, the verbs will be divided according to the endings of the present indicative into four groups, and further subdivided according to the infinitive, imperative and participle forms.

Verbs whose present indicative or participle is formed by changes of the root will be treated as irregular. Example: jíti, to go; jdu, I go; šel jsem, I went.

The classification used in this book was conceived in order to simplify the task of the student in mastering the Bohemian verb. The present indicative (identical with the simple future) is not only the most important tense but it is the only tense with fully developed personal endings. The imperative endings -me, -te are also endings of the present. All other tenses are compounded. The philological division into six classes is based upon the historical grammar.

Present indicative endings of the Bohemian verb.

The main forms of the Bohemian verbs are:

The infinitive (neurčitý způsob) ending in -ti.

The present indicative, přítomný čas oznamovacího způsobu, its endings are given above.

[66]

The various verbal forms are derived from a stem. This stem is obtained by detaching the personal endings. Ex.: trp-ím, trp-íš, trp-í, stem of the present ind. trp.—Trpě-l, trpě-la, trpě-n, participle stem trpě.

The root of the verb is that part present in all forms of regular verbs. Trp is the root of the verb trpěti.

The past and passive participles agree in gender and number with their subjects.

Hoch nesl. Hoši nesli. Hoch byl nesen. Hoši byli neseni. Děvče neslo. Zvířata nesla. Děvče bylo neseno. Děvčata byla nesena.

In the imperative, the first form (2nd person singular) is the imperative stem. The other forms (see lesson XVII.) are formed by the suffixes -me and -te.

FIRST GROUP.

A. Vzor nésti, to carry, to bear.

Root, infinitive, stem, past participle stem: nes.

Some verbs of this conjugation: vézti to haul; lézti to crawl.

B. vzor vinouti, to wind.

(Root is vin, infinitive stem vinou-, participle stem vinu-).

[67]

Some verbs of this conjugation:

minouti to pass by; stanouti to stop, to stand; vzpomenouti to think of, to remember; vanouti (vítr) to blow (the wind).

C. Vzor tisknouti, to print, to press.

The root and the participle stem tisk infinitive stem tisknu.

Vzor tisknouti liší se (differs) od vinouti v imperativě (tiskni). V minulém přechodníku dle novotvarů se rovná vzoru minouti, starší tvary vypouštějí -nu.

Slovesa tohoto časování: (Verbs of this conjugation):

dotknouti, (dotkl, dotčen) to touch; nadchnouti, (nadchl, nadšen) to inspire; táhnouti, (táhl, tažen) to pull, to drag; zamknouti, (zamkl, zamčen) to lock; padnouti, (padl, napaden) to fall. Novotvary dotknul, nadchnul, táhnul, zamknul, padnul. Slovesa hnouti to move, usnouti to fall asleep, mají -nu- vždy; hnul, pohnut, usnul.

D. vzor vésti to lead.

The root and the infinitive and participle stem ends in d, or t, vedu, pletu. The original infinitive in old Bohemian was vedti, pletti.

Slovesa tohoto časování:

plésti (pletu) to knit, to braid; krásti (kradu) to steal; kvésti (kvetu) to bloom; klásti (kladu) to place, to put.

[68]

SECOND GROUP.

Pouze jeden vzor: volati, to call.

Slovesa tohoto časování: dělati, to do, to make; dávati (dávám) to be giving; dáti (dám) to give; pískati, to whistle; lámati, to break; hledati, to look for, to search; nechati, to let, to leave; znáti, to know. Many compound verbs originally from other groups come into this conjugation, e. g. slyšeti slyším, but slýchati slýchám use to hear; moci, mohu, to can, přemáhati, přemáhám, to overcome, krýti, kryji, to cover, přikrývati, přikrývám, to cover up.

THIRD GROUP.

A. Vzor prositi, to ask for, to beg.

Některá slovesa tohoto časování: bydliti, to live imp. bydli! bydleme! činiti, imp. čiň! to do; hoditi, imp. hoď! passive hozen, to throw; kaziti kaz! pass, kažen to spoil,; praviti prav! to say, passive praveno; pustiti pusť! puštěn to let go, to loosen; vařiti vař! vařeno, to cook; zlobiti to anger.

Verbs of this class with long root vowel, shorten this in imperative: e. g. chváliti (chval!) to praise; vrátiti (vrať) passive vráceno to return; páliti (pal) pass. páleno to fire, to burn.

B. vzor držeti to hold.

[69]

Slovesa této třídy: hořeti, to burn; letěti, to fly; ležeti, to lay; seděti, to sit; slyšeti, to hear; veleti, to command; viděti, to see.

C. vzor uměti, to know.

Slovesa této třídy: boleti, to pain; haněti, to blame; směti, to be allowed; zkoušeti, to try.

Some verbs have long root vowels in the root: sázeti to plant; sázej, sázím, sázel, házeti to throw; krájeti to cut, sháněti to gather together.

Note that imperative is uměj! sázej! etc. and third person plur. umějí, sázejí etc.—Note the difference from verbs in A. and B. in these forms.

FOURTH GROUP.

A. vzor milovati, to love.

Some verbs of this conjugation: budovati to build; kupovati to buy; malovati to paint; budovati to build.

B. vzor, bíti, to strike, to hit.

Verbs of this declension: krýti to cover; mýti to wash; píti to drink; šíti to sew; žíti to live.

Colloquially the people say for the first person: biju, miluju, and for the third person bijou, milujou.

[70]

Exercise I.

Study the verb forms in the following sentences. Into what group does each belong? Vary their tenses, moods and their number:

Jdeme do školy a neseme s sebou své knihy. Vy jdete, ale bohatí se vezou. Housenka leze na strom, aby ožírala lupení. Nemohl jsem si vzpomenouti, jak se jmenuješ. Kdo se nechceš mrzeti, uč se jazyk držeti. Od severu vanul chladný vítr. Vytiskněte mi prosím tyto letáky (leaflets). Zamkni a dej mi klíč! Padneš-li vstaň, učiníš-li chybu, naprav ji. Rip Van Winkle usnul v horách a spal mnoho let. Na jaře stromy budou kvésti. Děvčata pletla kabáty pro vojáky. Nesmíme krásti. Neslyším, co pravíte. Slyšel jsi mne? Řekněte mi, prosím, kudy se jde na trh. Večer budeme vařiti a po večeři se budeme učiti. Nechval dne před večerem! Ve škole jsme slýchali, že práce jest základem veškerého štěstí a nyní vidíme, že jest to pravda. Na noc se přikrýváme přikrývkou. Smíme jíti na procházku? Nesmíte, jest zima! Na zimu ptáci letí na jih. Hleď, abys konal svou práci čistě. Vidím, že máte pravdu. Sedni si a dávej pozor. Ve škole budujeme svoji budoucnost. Rád bych maloval, avšak nedovedu toho. Žijeme v Americe a bydlíme v městě Chicagu. S bohem, žijte blaze! Lituji, že Vás nemohu navštíviti. Děvče miluje pěkné šaty. Nebij slabších. Umyla jsi si ruce? Až stromy vyrostou, potěší nás. Podej mi tu knihu; rád bych se na ni podíval. Hoši vedou koně na pastvu.

Exercise II.

Write sentences in the present, past and future tense, using various verbs given in this lesson.

XXII.

The Conditional.—Podmiňovací způsob.

The Bohemian verb has no subjunctive mood. The Conditional or indicative moods with proper conjunction express the condition, wish, doubt or concession.

Conditional auxiliary.—Pomocné podmiňovací slůvko bych.

(Bych, bys, is a survival of the ancient aorist of Old Bohemian).

The Conditional is compounded from the conditional auxiliary and past participle. The participle agrees with its subject in gender and number in the same way as in the past tense.

[71]

Examples:

• Já jsem psal, I wrote (masc.)
• Já bych psal, I should write (masc.)
• Já jsem psala, I wrote (fem.)
• Já bych psala, I should write (fem.)
• On by psal, He would write
• Plur. Oni by psali, They would write (m.)
• Ona by psala, She would write
• Plur. Ony by psaly, They would write (f.)
• Ty bys měl, You would have (m.)
• Ty bys měla, You would have (fem.)

Hoch by pracoval. The boy would work. Dívka by pracovala. The girl would work. Množ. čís. Hoši by pracovali. Dívky by pracovaly.

Conditional of the verb býti, to be.—Podmiňovací způsob slovesa býti.

Kdybych, If I; kdybys, If you; kdyby, if; kdybychom, If we; kdybyste, If you. (Kdy—when). Kdybych (kdy—bych).

Kdybys se učil, nebyl bys trestán. If you studied, you wouldn’t be punished.

Neříkal bych to, kdybych to nevěděl. I shouldn’t say so, if I didn’t know it. Kdybych, kdybys etc., introduce dependent conditional clauses.

Oral exercise:

Complete: Já bych byl ve škole, ty bys byl ve škole etc. Kdybych to nevěděl.… Já bych nemluvila.…

Exercise I.

Translate into English:

Ovčák žene své stádo na pastvu. Co nemůžeš rozvázati, přetrhni. Nepři se se staršími lidmi. Jezme a pijme a buďme veselí. Co nechceš aby ti jiní činili, nečiň jiným. Růženka se probudila a usmála se. Kdybys osla do Paříže vedl, koněm se nestane. Kdyby nepršelo, šli bychom si hráti do zahrady. Rád bych to učinil, kdybych směl. Kdybys šetřil, měl bys peníze. Kdybys lhal, nebudou tě lidé míti rádi. My bychom jedli i chudou stravu, ale ani té nemáme. On by to neříkal, kdyby to jistě nevěděl.

Exercise II.

If I had money I would go to Washington. If he were a man he would defend the weak. I should like to go with you but unfortunately (na neštěstí) I have little time. If you would pay attention you would succeed. If they hadn’t helped us we should never have finished.

[72]

Nepravidelná slovesa.—Irregular verbs.

The irregularity of the Bohemian verbs consists in changes in the root when forming the various tenses. Nepravidelnost u českých sloves se jeví ve změnách kmene. Nepravidelná slovesa jsou seřazena dle koncovek v přítomném čase.

Infinitive, first person of the present indicative.—Imperative, (2nd person singular, the imperative, stem) past participle and passive participle are given. Wherever necessary on account of further irregularities other persons of mentioned tenses or moods are given. Where the passive of some verbs is not used except in derived (compound) form, such derived form is substituted. Ex.: jeti, přejet. The same is true of some imperative forms. Ex.: moci, pomoz!

Vděčnost k rodičům.

XXIII.

Skloňování náměstek.—Declension of pronouns.

[74]

Reflective pronoun—se, si—Vztažná náměstka—se, si.

• Já jsem se řízl, I cut myself.
• Ty jsi se řízl, you cut yourself.
• On se řízl, he cut himself.
• Vezmu si to. I’ll take it.
• Koupil jsem si to. I bought it for myself.
• Ona si hraje. She plays.
• My jsme se poranili. We hurt ourselves.
• Vy jste se poranili. You hurt yourselves.
• Oni se poranili. They hurt themselves.

Si is the dative case of se and is required after certain verbs.

The reflective se, si accompanies the so called reflective verbs. It is invariable for all the three persons in the singular and plural. Se, si is used very frequently in Bohemian and seldom has an equivalent in English.—Ex.: Směji se, I laugh. My si hrajeme, We play. Oni se perou, they fight. Co se stalo? What happened?

Reflexive sentences with se, si are often rendered into English by the passive form of the verb. Sometimes the aux. get, become, expresses si, se. Zde se prodává cukr. Sugar is sold here. Látka se znečistila deštěm. The cloth got soiled by rain. Rozzlobil jsem se. I became angry.

Ses; sis.

Následující zkratky se užívají v druhé osobě jednotného čísla.—Following abbreviations are used in second person singular:

Instead of jsi se is used ses. Ty ses (jsi se) dobře učil. You have studied well. Ty ses (jsi se) zmýlil. You have made an error.

Instead of jsi si is used sis. Ty sis (jsi si) to nepamatoval. You didn’t remember it. Kdyby sis (jsi si) dal lepší pozor. If you paid better attention. Chci, aby sis (jsi si) to pamatoval. I wish that you remember it.

We hear in colloquial Bohemian já sem, instead of já jsem. My sme instead of my jsme etc. This dropping of j in present indicative of the verb býti is inadmissible in correct Bohemian.

Moreover: jsem—am, but sem, here, hither.

Declension of se for all three genders. Sing. and Plur.

Reflexive pronoun (and its possessive form svůj, svá, své) refer to the subject of the sentence or clause in which they stand.

[75]

Examples: Koupil jsem (já) knihu pro tebe. I bought the book for you. Koupil jsem knihu pro sebe. I bought the book for myself. Pomyslil si. He thought to himself. My se tu dřeme a on si tam leží v chládku. Here we exert ourselves and he is lying there in the shade. Nemysli si to! Don’t imagine that! Mluví o tobě. Mluví o sobě. He speaks of you. He speaks of himself. Zná sám sebe. He knows himself. U samých dveří. At the very door. (Sám, alone, self, very, used here to emphasize sebe). To se rozumí samo sebou. That’s understood (by itself or on account of its very nature).

Mě, tě, mi, ti, si are enclitics. They cannot be used at the beginning of the sentence nor can they be employed after preposition. Therefore ke mně, pro tebe, u sebe, v tobě etc. Mně, tobě, tebe, sebe, are stronger forms. They are to be used at the beginning of sentences.

Mně štěstí přálo. Fortune smiled upon me.

Podmiňovací způsob účelu, úmyslu a povinnosti. Conditional of purpose, intention and duty.

Abych, that I, or in order that I; abys, that you; abychom, that we; abyste, that you; for third person aby.

Pracovali, aby vydělávali peníze. They worked in order to make money. Přeji si, abys přišel. I wish that you would come. Žádal mne, abych to udělal. He asked me to do it. The Bohemian conditional of purpose may be translated by an infinitive.

Měl bych, I should, I ought; měl bys, měl by; měli bychom, we should, we ought; měli byste, měli by.

Rád bych četl tu knihu. I should like to read that book. Byl byste tak laskav a půjčil mně ji? Would you be so kind as to lend it to me? Zajisté, s radostí! Certainly, with pleasure!

Exercise I.

Žádal jsem tě, abys mi pomohl. Starej se sám o sebe! Dám si podruhé pozor. Jan přišel ke mně včera večer. Ukázal mi knihu, kterou dostal od tebe. Mluvili jsme o tobě. Řekl, že byl s tebou na výletě. Já bych si také přál, abys šel se mnou ven do přírody. Kdo sedí vedle tebe ve škole? Kdo to o mně řekl? Neměl bys býti tak nepozorným. To ti nemohu říci, neboť to nevím. Kdybych to věděl, rád bych ti to řekl. On si koupil dům. Má celý dům pro sebe. Neměli byste píti vodu, když jste uhřáti. Prosila mne, abych jí půjčil péro. Nemohu dnes přijít, musím psáti úlohu. Nemůžeš-li přijíti dnes, přijď jistě zítra. Nelži! Lidé nemilují těch, kteří lhou. Tento parní stroj žene veškeré naše soustruhy (lathes). Děti se bály zůstati samy doma a babička jim řekla: Nebojte se. Petr popřel, že byl včera v lese. Prosil jsem ho, aby[76] byl tak laskav a pomohl mi. Podívej se, jak ses zamazal. Opět sis nedal pozor. Zbytečně sis ublížil. Kdyby ses přičinil, dobudeš úspěchu. Ty bys vše dokázal, jen kdyby sis dal pozor.

Exercise II.

Change the above sentences (in Bohemian) into plural.

Exercise III.

Translate into Bohemian:

Come to me, my boy. I wish to tell you a few words. What do you want of me? We can’t tell you that, because you would not help us. He thinks a great deal of himself. Marie went with me to a picnic. Give me the book. They live next door to us; they are our neighbors. They like us. Did John tell you about me? I wish you to help me. They asked them to return soon. I should have received the money yesterday. Do you not know where we could find a good hotel? It is necessary to speak Bohemian every day if we want to speak it correctly. Teach me how to speak correctly and I will learn. I am going (budu) to study hard every day. They were talking to one another while (zatím) washing their faces and hands. I would do anything for you without hesitation. This coffee is sold at 35 cents a pound. I wish I had time to go with you.

Oslové a hospodář.

Čeledín hospodářův velmi špatně nakládal se dvěma osly, kteří mu byli svěřeni. Hospodář jednou prohlížel svůj chlév a vida, že oslové nedbalostí líného pacholka zle se mají, příkře tomuto domlouval a hrozil. “Nerač”, pravili oslové, “nerač býti hněviv, pane náš; spokojeni jsme, vždyť jsme si již zvykli na našeho čeledína.” “I na vás bych se hněval”, pravil hospodář, “pro mrav váš a obranu líného sluhy, kdybych nevěděl, že jste oslové.”

(Zpracováno dle Zahradníka).

XXIV.

Skloňování náměstky třetí osoby. Declension of the personal pronoun of the third person.

With the exception of the first two cases the singular forms of the masculine and neuter are the same, therefore they are grouped together. In the feminine the objective case is “ji” (short i), in other cases “jí” (long í). In the plural, in all cases but the first, all these genders have the same forms. The forms “jej, jeho, jemu” are stronger than “ho, mu” (enclitic forms). After prepositions j changes into ň (n before i or ě).

Example: u něho, by him; k němu, to him; s ním, with him; proti ní, against her; pro ni, for her; pro ně, for them; s nimi, with them.

Podmiňovací způsob.—Conditional Mood.

Conjunctions jestli, jestliže, zdali, pakli, if is used with the present forms. Jestliže se přiznáte, odpustíme vám.—If you confess, we shall pardon you. Zeptej se, zdali to přinesl. Ask, if he brought it. Rád bych věděl, zdali to učiní.—I should like to know if he will do it. Instead of using conjunctions jestli, zdali, etc. enclitic—li is appended to the verb to express conditions. Example: Víte-li,—if you know, máte-li—if you have, povím-li—If I say. Měl, měli bychom, etc. are used to express an obligation.

• Měli bychom to udělat—We ought to do it, we should do it.
• On by se měl učit—He ought to study, he should study.
• Neměl by to říkat—He ought not to say it.

Bys, byste, etc. are also used in polite demands usually followed by “prosím”—if you please.

Example: Řekl byste mně, prosím, kde jest váš otec? Would you please tell me where your father is?

Nemohl byste nám, prosím, pomoci?—Couldn’t you please help us?

Wishes. Věta přací, is introduced by kéž with conditional.

Kéž bych dosáhl svého cíle!—May I reach my goal! Kéž by nám bůh pomohl!—May God help us!

Minulý čas podmiňovacího způsobu—Past conditional is formed by addition byl or býval. Já bych vám byl pomohl. I should have helped you. (Pomohl bych vám, I should help you). Kdybychom to bývali věděli, nebyli bychom přišli. Had we known that we should not have come.

[78]

Note: Můj otec si přeje, abys jej doprovázel. My father wishes that you shall accompany him.

Oral Exercise.

Complete in all three persons singular and plural:

• Měl bych to koupiti (I ought to buy it)
• Mohla jsem to udělati (I could have done it)
• Nevím-li to (If I don’t know it)
• Smím si vzíti růži? (May I take the rose)?

Exercise.—Translate into English:

Komu jsi odevzdal knihu? Dal jsem ji jemu. Dal jsem ji jí. Ptáte se, zdali se rádi učíme. Ovšem, že se rádi učíme, neboť jest to prospěšné. “Rád bych věděl, zdali sestra přijela,” řekl pan Kovář své matce. Co myslíte, bude pršeti, čili nic? Kdož ví, bude-li dnes pršet. Nedáte-li peníze, odejdu. Otec mi slíbil dollar, budu-li hodný. Vezmi si to jablko! Kde je bratr? Matka šla s ním do zahrady. Já nesmím, matka mi nedovolila. To nesmíš dělati! Karel IV. byl velikým a mocným panovníkem, jím byly založeny důležité a památné budovy. Jednou s ním vyjednávali poslové němečtí, aby jim dopřál té milosti a přestěhoval se do Němec. Došel jsem k nim a promluvil jsem s nimi. Pozdravil jsem ji a tázal jsem se jí, zdali by mi pomohla.

Exercise.—Translate into Bohemian:

Did he lend you (thee) any books? The postman brought them some letters. Where did you meet her? He gave me some drawings for him. Don’t go to her, for I am sure that she is not home. Did you hear my words? Yes, we heard them. Some gentlemen came with him. They (the soldiers) were sent to Europe. They (the ladies) worked with the Red Cross hospital. We heard from them. Where did you see them? They shall come to help them. Tell me all you know about him! I shall never do anything against them, for (neboť) they (the men) are my friends. If you wish to see the letter, here it is. We shall wait if we have time. I should have waited for him had I had time. I should be very glad if you went with me. Ask your friend if he will be here tomorrow. May I speak to you? Ask him, if he knows it.

XXV.

Stupňování přídavných jmen.—Comparison of Adjectives.

In the comparison of objects we use in Bohemian as well as in English three different forms: První stupeň—Positive—silný—strong; druhý stupeň—Comparative—silnější—stronger; třetí stupeň—Superlative—nejsilnější—strongest.

In Bohemian the comparative is normally formed by adding the suffix—ější to the positive.

[79]

The superlative is always formed by adding the suffix nej—most—to the comparative.

From what has been said on the nature of ě, it follows that the hard stem consonant will be softened by the ending ější.

Before s, l, z, ě changes into e.

• moudrý (wise), moudřejší (wiser), nejmoudřejší (wisest)
• milý (dear), milejší (dearer), nejmilejší (dearest).

The comparative ending is often shortened; “ej” is left out and only “ší” is added.

• chudý—chud(ěj)ší becomes chudší
• starý—star(ěj)ší becomes starší
• tvrdý—tvrd(ěj)ší becomes tvrdší

Since the letter ě softens the hard consonant, the abbreviated forms make the following changes:

• vysoký (high), (“k” changes into “š”) vyšší (higher)
• snadný (easy), (“d” changes into “z”) snazší (easier)
• blízký (near), (“k” changes into “ž”) bližší (nearer)

Many adjectives ending in -ký replace this -ký in comparative by -čí.

• lehký (light), lehčí (lighter)
• hezký (nice), hezčí (nicer)
• měkký (soft), měkčí (softer)

Some comparatives take both forms:

• čistý (pure, clean)—čistší, or čistější (purer, cleaner)
• tmavý (dark)—tmavší, or tmavější (darker).

Irregular comparison:

• dobrý (good), lepší (better)
• malý (small), menší (smaller)
• dlouhý (long), delší (longer)
• veliký (big), větší (bigger)
• zlý (bad), horší (worse)

Superlative Absolute.

Superlative absolute is formed by the prefix pře, above all, most.

• Překrásný, very beautiful, (Spanish or Italian bellissimo).
• Převeliký, enormous, very large, (Spanish or Italian grandissimo).
• Přenešťastný, most unhappy.

[80]

Prefix na decreases the quality of the adjective. Předpona na zmenšuje vlastnost přídavného jména.

• Sladký sweet, nasládlý little sweet, sweetish.
• Tvrdý hard, natvrdlý somewhat hard, not altogether hard.

Podobně předpona při-, hloupý silly, přihlouplý, just little silly.

Skloňování a užívání komparativu.

All superlatives and comparatives are declined like adjective type severní.

Čest jest dražší života. Honor is dearer than life; here “than life” is expressed simply by the possessive case.

Ty jsi vyšší než já, ale Josef jest nejvyšší.—You are taller than I, but Joseph is the tallest.

Measure (by how much comparative is greater than positive) is expressed by

a)—instrumental: Můj dům jest mnohem větší. My house is a great deal larger.

b)—with accusative prep. o, by. To jest o pět liber těžší. This is heavier by five pounds.

• než, than
• ze všech, of all.

Oral Exercise:

Decline: těžší práce; nejmilejší hra.

Exercise I.

Soused jest bohatší otce, t. j.: Soused jest bohatší než otec. Hřích jest horší smrti. Hřích jest horší než smrt. Nejlepší žák dostane nejvyšší odměnu. Král poslal nejstaršího syna do světa. Jdi, můj nejmilejší synu, a přiveď nejkrásnější nevěstu! V zimě jsou dny krátké a noci dlouhé; letní dni jsou delší a noci jsou kratší zimních. Kdo jest z vás nejvhodnější? New York jest největší město západní polokoule. Kdo jest šťastnější a veselejší nežli spokojený člověk? On jest ovšem bohat, ale jsou ještě bohatší lidé nežli on. Princ vešel do překrásné zahrady. “O, já přenešťastný člověk”, bědoval Honza. O kolik jsem starší, o tolik jsem moudřejší. Měl bysis dát mnohem lepší pozor. Nejmocnějším ze všech králů českých byl Karel IV. Toto ovoce není úplně zralé, jest dosud nahořklé. I natvrdlý chléb chutná, když měkkého není.

Největší lháři.

Největší dva lháři byli starostové Dolní a Horní Lhoty. Ten z Dolní Lhoty, když s někým hovořil, říkal: “No vím, vím.” A nevěděl nic. Ten druhý měl zvyk říkati: “Hm, nevím, nevím”, a věděl vždy všecko.

Z polského upravil N.

[81]

Exercise II.

Which is larger, a lake or a sea? The Rocky mountains are the highest mountains in the United States. Give me something better. I know that the dearest goods are often the cheapest because they give greater value. Ignorance is our worst enemy. I went there with my best friend. Jane was the oldest of six children. Your house is the oldest in the town. Our house is more modern than yours. I am not so strong as you. If I were you, I would turn it over in my mind. I should not be surprised, if he were here immediately. I shall be very glad if you will tell me what to read (co bych měl čísti).

XXVI.

The declension of the possessive pronoun. Sklonění přisvojovací náměstky.

můj, má, mé—my, mine

Singular.

The forms in brackets are older forms though they might be used as well as the newer ones.

Plural.

The possessive pronoun, like the adjective, must agree with the noun it modifies in gender, number and case.

Tvůj, tvá, tvé (thy, thine) your, yours, as well as the reflexive possessive svůj, svá, své, are declined like můj, má, mé.

[82]

The use of the reflexive possessive “svůj.”

Svůj is used when the subject is the possessor.

Observe: Vidím tvého bratra (anim.) Vidím tvůj klobouk (inanim.) Moji bratři jsou zde (anim.) Moje kabáty jsou zde (inanim.)

Possessive pronouns of the third person: Přivlastňovací náměstky třetí osoby.

Jeho his, and its is not declined. Ex. S jeho bratrem, with his brother, O jeho bratrech, about his brothers. Vidím dítě a jeho rodiče, I see a child and its parents.

Její, her, hers, so declined like adjectives types severní. Poss. and Loc. plural jejích, několik z jejích bratrů. Some of her brothers. V jejích krásných zámcích. In her beautiful castles.

Jejich, theirs, for all three genders is not declined. U jejich domů, at their houses. S jejich bratry. With their brothers.

Distinguish jejích of her. Poss. and Loc. plural její hers, and jejich theirs.

Oral exercise:

Decline:

Můj malý pes, tvůj starší bratr, jeho dobrá babička, její malé kotě, jejich velká zahrada.

Exercise I.

Můj úkol se mi podařil. Učitel se těšil z mého úkolu. Dobrý dělník těší se ze své práce. Nevěřím tvému slibu. Přijdu s jejími rodiči. U jejích rodičů bývalo veselo. Hoch ztratil cestou do školy své knihy. Odpusť mi, ztratil jsem tvé knihy. Tvoji přátelé jsou moji přátelé. Jejich přátelé jsou bohatí. Zvířata cítí jako my, netrýzněte jich. Na své zahradě zasázel jsem krásné květiny, těším se z nich. Každý na smrt čeká a přece se jí leká. Syta-li myš, hořká jí mouka. Můj mladší bratr má velkou rodinu. Pojďme tou nejbližší cestou! Pes jest nejvěrnější zvíře. Aeroplan vzletěl do převeliké výšky.

Exercise II.

Complete the sentence by changing the pronouns and nouns in brackets into their correct case forms.

Píši (mé péro, tvá tužka). Žák přečetl (tvá kniha, můj dopis, jeho úloha). Miluje (svůj otec, jeho přítel). Rolník pracuje na (ve) (své[83] pole, svá zahrada). Litujete (váš přítel, chudý člověk). Tázal jsem se o radu (tvůj bratr, jeho sestra, můj učitel). V (má) úloze nebylo tolik chyb jako v (tvé), jako (jeho) (její).

Chytří ministři.

Byl jeden král a měl chytré ministry. Jednou chtěl král přivésti své ministry do rozpaků (bring them in embarrassment) a dal pro každého ministra zhotoviti novou lžíci a sice na loket (yard) dlouhou.

Když byly lžíce hotovy, dal král upraviti hostinu, pozval své ministry a těšil se, jak budou jísti dlouhými lžícemi.

Ale oni to chytře vyvedli:

Každý ministr vzal svou lžíci, ale nepodával jídlo do svých úst, nýbrž přes stůl svému sousedu, jako když matka krmí své dítě.

Králi se velice líbil důvtip jeho ministrů, i pochválil a odměnil je.

Z polského upravil N.

XXVII.

Comparison of adverbs. Stupňování příslovcí.

The comparison of the adverbs is formed regularly by the addition of the suffix -ji, to the positive; the superlative is formed from the comparative by prefixing nej-.

The following adverbs are compared irregularly:

Declension of náš, váš, our, ours; your, yours:

Váš, vaše se skloňuje jako náš, naše.

Oral exercise:

Decline: náš pěkný kůň, vaše malá sestra, jejich výborná práce. Complete in all three persons, singular and plural:

• Má se dobře.
• Děláš to lépe.
• Přijdu brzy.
• Bydlel jsem daleko.
• Udělal bych to raději.

Exercise I.

Translate into English:

Čtvera věc jest vždy hojnější: naše léta, naše dluhy, naši nepřátelé a naše chyby. Přijďte pro nás do našeho domu. Nevynášejte se zásluhami svými. Bezpečněji krokem nežli skokem. Po dešti slunce nejjasněji svítí. Svou chválu každý nejraději slýchá. Naše vlast jest nám drahou matkou. Poslechněte naší rady. Poslouchejte své rodiče a važte si jich. Hoch přišel s vašimi knihami, které jste mu půjčil. To se snáze řekne než udělá. Pojď trochu blíže. Míč daleko odletěl. Kdo přišel z nás nejdříve, hoši? On přišel se svými přáteli k našim rodičům.

Exercise II.

Translate into Bohemian:

Where is our friend? He went to see his neighbor. Two of my brothers went to war. I wish to buy a nice horse for my master. I seated myself next to a large window. Go and call our guests to breakfast. He is a rich man who can avail himself of all men’s faculties. You do your work well, but he does it better. The night grew darker and darker: the stars seemed to sink deeper in the sky. Can’t you come earlier? He is waiting here long, but my mother is waiting much longer. The misfortune came very quickly.

Exercise III.

In the following sentences (insert the adverb in its proper form). Change the adverb into the degree indicated.

Kdo (brzy 2) přijde ten (brzy 2) mele. Poctivost trvá (dlouho 3). Která kráva (mnoho 3) bučí: (málo 3) mléka dává. Když je (zle 3) je bůh (blízko 3). Lépe je (mnoho 2) věděti, a (málo 2) mluviti. Na hostině veselo, ale doma (dobře 3). Jeď trochu (rychle 2). Jest to vždy (snadno 2) říci než udělati. Pojď (blízko 2). Jdi (daleko 2). Čekám (dlouho 2) než hodinu.

Observe: Čím dříve (the sooner) tím lépe (the better). Čím dále tím hůře. Koupám se denně. I bathe daily.

[85]

XXVIII.

OPAKOVÁNÍ O ČINNÉM RODĚ SLOVESA. Review of the active voice of the Bohemian verb.

A.) Způsob oznamovací.—Indicative.

Čas.—Tense.

B.) Způsob podmiňovací.—Conditional.

C.) Způsob rozkazovací.—Imperative.

Chval! (praise thou!) chvalme! chvalte!

D.) Způsob neurčitý.—Infinitive.

Chváliti, to praise.

Exercise I.

Zodpovězte česky tyto otázky:

Jak končí v češtině neurčitý způsob?

Jaký jest rozdíl mezi neurčitým způsobem a minulým příčestím? (past participle).

Jak se mění minulé příčestí dle rodu a čísla?

Jak se tvoří rozkazovací způsob, které koncovky jsou pro první a druhou osobu množného čísla?

Jak se tvoří minulý čas? Jak se tvoří podmiňovací způsob?

Jak se tvoří jednoduchý a jak složený budoucí čas?

Časujte (conjugate) různá česká slovesa a tvořte věty v různých způsobech a časech.

[86]

Impersonal verbs.—Neosobní slovesa.

Prší. It rains. Hřmí a blýská se. It thunders and lightens. Dnes jest pěkně. It is nice today. Zítra bude pršet. It will rain tomorrow.

XXIX.

Náměstky ukazovací.—Demonstrative pronouns.

• Ten, ta, to, this,
• Onen, ona, ono, that,
• Ti, ty, ta, those,
• Oni, ony, ona, those.

Ten is used to point to near objects or persons, onen is used to point to more distant objects or persons.

Onen, ona, ono is, however, replaced often by compounds tamten, tamta, tamto. The invariable adverb tam- there, points in the distance.

Sklonění náměstky ukazovací.

Tento jest sesíleno, emphasized, ten, this one. Similarly tato, toto, tito, tyto, tato. -to is simply added in all cases, tohoto, tomuto, tímto, etc. Corresponding form is tenhle, ten-hle, hle look, tenhle—look at this one. (French voici). Tenhle, tahle, tohle, tihle, tyhle, tahle.

Samý, -á, -é, the same, declined like dobrý. Takový, -á, -é, such, also declined like dobrý.

Tázací náměstky.—Interrogative pronouns.

Kdo? who? co? what? Declined in lesson XV. The case questions are case forms of kdo? co?

Který, -á, -é, which, who, declined like dobrý. They are used for both persons and things.

[87]

Jaký, -á, -é, of what kind, declined like dobrý.

Který člověk? which man—who? Jaký člověk? what kind of a man?

Přídavná jména neurčitá.—Indefinite adjectives.

Zdráv, zdráva, zdrávo, zdrávi, zdrávy, zdráva—healthy, similar in meaning to zdravý, -á, -é.

The passive participle has the same ending as the indefinite adjective: zlomen, zlomena, zlomeno, broken.

The indefinite adjective is little used in modern Bohemian, being replaced by the definite type dobrý. It is sometimes used as predicative adjective. Ex.: Býti chud (chudý), poor. Býti vinen, to be guilty. Býti nemocen, to be sick.

Many of the indefinite pronouns are used as nouns or adverbs in neuter form e. g. Bylo veliké sucho, there was a great drought. Obecné blaho, common weal. Obarvíme to na zeleno, we shall paint it green etc.

Oral exercise:

Decline: Ten malý chlapec, tahle stará chaloupka, to malované vejce.

I. Exercise.

Translate into English:

Ten nápad mi přišel vhod. Tím nápadem jsem se potěšil. Onen muž byl raněn ve válce. Co tomu říkáte? Tomuhle jsme se podivili. Byl jsem sám doma když přišla návštěva. Já sám byl jsem překvapen. Byli samý smích (full of laughter), samá rozpustilost. To se rozumí samo sebou. Nechci tyto hrušky, dejte mi raději tamhle ty. Tamty jsou nejlepší. Kdo bez viny, ten vesel. Ústa plna a oči hladovy. Sklenice byla naplněna tím nejlepším vínem.

XXX.

Vztažné náměstky.—Relative pronouns.

Relative pronouns connect dependent clauses and refer to subjects already named.

The interrogative pronouns, kdo, co, který, jaký, are used as relative pronouns.

Kdo to učinil? Who did it?

Ten, kdo to učinil, chybil. He (the one) who did it, made a mistake. To, co jste pravil, jsem slyšel. I have already heard (that omit.) what you said.

Jenž, jež, jež, who, which; is an independent relative pronoun. It is used only in written Bohemian, being otherwise replaced by který.

Jenž is declined in oblique cases (except in nominative) like on, ona, ono, with suffix (enclitic) ž; ex.: jehož, jemuž, jíž, jež, jichž.

[88]

After prepositions j changes into ň, k němuž, s nímž etc. (Whenever the relative pronouns occur in the middle of a sentence they are preceded by a comma).

Neurčité náměstky.—Indefinite pronouns.

Indefinite pronouns are composed words. They are formed:

A.)—with prefixes:

• ně-, někdo, somebody,
• něco, something,
• některý, some,
• několik, several,
• ni-, nikdo, nobody,
• nic, nothing,
• leda-, ledakdo, any one,
• ledacos, anything,
• málo-, málokdo, few,
• všeli-, všelicos, many things.

They are all declined like kdo, co, the prefix being invariable, někoho, of somebody, ničemu, to nothing, etc.

B.)—with suffixes:

• -si, -s, kdosi (kdos) somebody, cosi (cos) something,
• -koliv, -kolivěk, kdokoliv, kterýkoliv, whosoever, cokoliv, whatsoever.

Here the suffix is invariable: s čímsi, with something, komukoliv, to whosoever, etc.

• Každý, -á, -é, everyone. Declined like dobrý.
• žádný, -á, -é, no, none.

Přisvojovací přídavná jména.—Possessive adjectives.

The Bohemian has a particular class of adjectives which describe the nouns telling of their origin (possession).

Bratrův kabát, brother’s coat, bratrova teta, brother’s aunt, bratrovo přání, brother’s wish.

Plural: Bratrovy kabáty (with animate nouns bratrovi přátelé) bratrovy tety, bratrova přání.

Sestřin učitel sister’s teacher, sestřina učitelka sister’s lady teacher, sestřino piano sister’s piano.—Plural: Sestřini učitelé, sestřiny učitelky, sestřina piana.

The possessive adjectives are formed from nouns with suffixes:

• -ův, -ova, -ovo, in singular,
• -ovi, (-ovy inanimate), -ovy, -ova, to masculine nouns,

and with suffixes:

• -in, -ina, -ino,
• -ini, (-iny for inanimate), -iny, -ina to feminine nouns.

Declension of the Possessive Adjectives.

Adjectives with the feminine ending are declined in the same way—in equals -ův-, -ov-, -ov-. Ex.: Sestřinou, sestřiny, sestřiných, etc. Only dative singular has sestřině bratru, sestřině zahradě.

Exercise I.

Translate into English:

Za přítele si vol člověka, jenž tě v neštěstí neopustil, jehož věrnost jsi zkusil a jemuž se můžeš vždy svěřiti. Nic není tak zlého, aby se nemohlo obrátiti v něco dobrého. Jaký plat, takové dílo. Něco za něco, nic za nic. Chudému se nedostává všeličeho, lakomci všeho. Ono pole dobře rodí, po kterém hospodář chodí. Lípa, jíž krásou žádný jiný domácí strom se nevyrovná, byla již starým Slovanům stromem posvátným. Blázen není nikomu milý, bláznu však ledakdo. Ať (may) to učiní kdokoliv a jakkoliv, budu spokojen. K čemu mi to povídáte? Nerudovy básně vyznačují se srdečností. Nezapomenu matčina přání. Králova zahrada plna byla krásných květin. Matčin svátek byl znamenitě oslaven. Lodníci poslechli kapitánových rozkazů.

Letní odpoledne.

[90]

XXXI.

Slova zdrobnělá—Diminutives.

Derived words denoting a smaller object or a less degree of quality, are diminutives. The Bohemian language abounds in diminutives of nouns and adjectives. They serve, not to denote smaller objects, but they frequently indicate affection, refinement, endearment. Ex.: dítě, child, děťátko (baby) is not only little child but also dear little child. This is especially true of diminutive adjectives. Hezký is nice, hezoučký is delicately nice.

The diminutives are formed by the addition of suffixes. The stem of the word sometimes suffers a slight change. Various suffixes may indicate different degree of diminution.

Ex.: Hoch, boy; hošík, a small boy; hošíček, a very small boy.

Malý, small; malinký, very small; malilinký, very tiny (Spanish chiquitito).

The diminutive is of the same gender as the original noun. (Ending in -k is masculine, in -ka feminine, in -ko neuter). The usual noun suffixes:

Adjective diminutives.

Suffixes:

[91]

Exercise I.

Form diminutives from given words and use them in sentences:

A.) -les, (forest); chlap, (fellow); víno, (wine); kus, (piece); kniha, (book); list, (leaf); duše, (soul); vejce, (egg); křídlo, (wing); chvíle, (moment); ryba, (fish); zub, (tooth); žába, (frog); znamení, (sign); pták, (bird).

B.) -krátký, (short); útlý, (tender); hebký, (delicate, fine); hezký, (pretty); zelený, (green); bílý, (white); starý, (old); milý, (dear).

Exercise II.

Co jest malounké, to je milounké. Jeníček jest u dědečka. Šel tam se strýčkem. Mařenko, zdvihni to pírko a zrnéčko, říkala babička své vnučce. Přineste mi skleničku limonády a kousek koláče. Koupíme hlávku zelí a párek holoubátek. Pověz mi, dušinko, co se ti stalo. Chaloupka byla čisťounká jako klícka.

Exercise III.

Review of Pronouns.

Sedlák i selka žili ve své chaloupce. Má dobrá vílo, dej nám dar. Není mým úmyslem dáti vám něco. V naší chaloupce jsou stará kamna. Kdy jsi mluvil se svým učitelem? Vypůjčil jsem si nůž od tvého otce. Zavolej svého bratra a mou sestru! Dej mi hrušku a jdi svou cestou! V mé úloze nebylo tolik chyb jako v tvé úloze. Hoch přišel do školy se svou matkou. Můj bratr jest mladší než jste vy. On má rád mého bratra a svého bratra. Voják vytasil svůj meč a probodl mého služebného. Jejich přítel nám přinesl motýla, kterého chytil na výletě. Dejte pozor na své věci i na naše. Ten, jenž to řekl, lhal. Cos hrozného se přihodilo. Čemu ses smál? Ať mluvíš s kýmkoliv, jednej vždy důstojně. Tenhle pán jest tentýž člověk, o kterém jsem ti již povídal.

Exercise IV.

What is the meaning of all this? None are all evil. None spoke to him. The cares of today are seldom the cares of tomorrow. This is the boy whom I recommended. I have done all I could. From whom do you suppose is this letter? It was a cloudy night. Each of us should do his best.

Osel a ryby.

Osel šel v létě kolem potoka a dostal žízeň. I sehnul se a pil. A tu uviděl ve vodě mnoho ryb a rybiček, jak vesele plovaly k němu. Nemohl se udržeti a zeptal se jich:

“Co pak tu ve vodě děláte? Není vám tam zima? Či vy jdete se na mne podívat?”

Ryby neřekly ani slovíčka. Podívaly se jedna na druhou, daly se do velikého smíchu a zmizely v hlubinách.

Oslovi neodpovídej! Usměj se a jdi domů!

Jan Karafiat.

[92]

XXXII.

Číslovky.—Numerals.

• 1 jeden, jedna, jedno
• 2 dva, dvě, dvě
• 3 tři
• 4 čtyři
• 5 pět
• 6 šest
• 7 sedm
• 8 osm
• 9 devět
• 10 deset
• 11 jedenáct
• 12 dvanáct
• 13 třináct
• 14 čtrnáct
• 15 patnáct
• 16 šestnáct
• 17 sedmnáct
• 18 osmnáct
• 19 devatenáct
• 20 dvacet
• 30 třicet
• 40 čtyřicet
• 50 padesát
• 60 šedesát
• 70 sedmdesát
• 80 osmdesát
• 90 devadesát
• 100 sto
• 1,000 tisíc
• 1,000,000 milion

All the other numerals are compounded:

• 21 dvacet jeden
• 22 dvacet dva
• 23 dvacet tři
• 34 třicet čtyři
• 45 čtyřicet pět
• 56 padesát šest etc.
• 101 sto jeden
• 105 sto pět
• 117 sto sedmnáct
• 128 sto dvacet osm
• 145 sto čtyřicet pět
• 256 dvě stě padesát šest
• 1784 tisíc sedm set osmdesát čtyři

Numerals jeden, dva, tři, čtyři are adjectives, they agree with the noun like an adjective. Tři hoši, dvě dívky.

Numeral pět and the following are nouns; they are followed by the partitive possessive plural, pět hochů, deset tužek, šest hodin, etc.

Declension of Numerals.—Sklonění číslovek.

Jeden, jedna, jedno is declined like ten, ta, to, viz. lesson XXIX.

Declension dva, dvě (dvě for feminine and neuter), tři, čtyři, pět:

Like dva is declined oba, both.

Like pět are declined all the other numerals, ending in t. They simply add -i in all oblique cases.

[93]

Sto is declined like slovo; tisíc like meč, milion like strom.

In compound numerals both parts are declined: s dvaceti dvěma, k třiceti třem.

Číslovky řadové.—Ordinal numerals.

Číslovky řadové odpovídají na otázku kolikátý? The ordinal numerals answer the question which one of the serie?

The ordinals 6-20 are formed by adding -ý, -á, -é, according to gender. Ex.: 7 sedm, sedmý, seventh, etc. They are all definite adjectives and are declined like dobrý.

• 20, dvacet; dvacátý, 20th;
• 10, deset; desátý, tenth;
• třicátý, 30th;
• čtyřicátý, 40th;
• padesátý, 50th;
• šedesátý, 60th;
• sedmdesátý, 70th;
• osmdesátý, 80th;
• devadesátý, 90th;
• stý, hundredth;
• tisící, 1000th;
• miliontý, millionth.

All the numerals are compounded, dvacátý druhý, 22nd, tři sta patnáctý, 315th, etc.

Měl bych etc. is followed by the infinitive.

Měl bych si koupiti nový kabát. I should buy a new coat for myself. Měli byste přinésti knihy. You ought to bring books.

Mohl bych to učiniti. I could do it.

Kdybych mohl tak udělat, udělám to. If I should be able to do so I shall do it.

Oral Exercise.

Complete:

• Učím se, abych vynikl.
• Učíš se etc.…
• Měl bych se lépe učiti…
• Přeji si, abych byl zdráv.

Cvičení (Exercise I.)

U obou rukou jest deset prstů. Vezmi to oběma rukama. Bylo jí přes (over, more than) devadesát let, když umřela. On jest asi (about) čtyřicet pět roků stár. Myslím, že jsem o tři léta a deset měsíců mladší než ty. Pavouk (spider) má osm noh. Obě tato místa jsou zabrána (taken). Moucha má dvě křídla. Kolik křídel má včela? Cukr jest dnes o cent lacinější na libře. Za čtrnáct dní budeme mít vánoce. Tato vása (vase) stála (cost) přes dvanáct dolarů. Zavolej ty dva hochy. Ti tři hoši jsou zde, přejí si s vámi mluvit. Můj otec má osmnáct set[94] dolarů ročně. Kolik jest to měsíčně? To jest stopadesát dolarů měsíčně. Zhotovím to ve dvou dnech. Člověk má pět smyslů.

Karel IV. založil universitu v Praze. Hleď, abys byl ve škole prvním. V patnáctém století byly husitské války. Opakuj po každém pátém cvičení. Čtvrtého července jest národní svátek. Když jsem přišel ke třetímu domu, našel jsem, co jsem hledal. Na kolikáté stránce jsme četli včera? Dnes budeme čísti na padesáté šesté stránce. Kolik jest pět a dvanáct? Kolik jest dvacet bez (minus) dvou? Jsou dvě hodiny a dvacet tři minuty. Přijdu za pět minut.

XXXIII.

Zlomky—Fractions.

½ půl, polovina; ⅛, osmina; ¼, čtvrt čtvrtina.

All the remaining fractions are formed by the suffix -ina (feminine suffix) to the cardinal numbers. They are all declined like ryba. Ex.: ¼ čtvrtina.

Půl and čtvrt are used when speaking of measure:

Půl hodiny, half an hour; půl bušlu, half a bushel; čtvrt libry, a quarter pound etc.

In calculations we say ⅜ tři osminy, ⅞ 7 osmin, ¾ tři čtvrtiny etc.

Násobné číslovky.—Multiplicative numerals.

Dvojí, twofold; trojí, threefold; obojí, of both; čtverý, -á, -é, fourfold; paterý, fivefold.

Adverbs: dvojnásob, dvojnásobně, doubly, trojnásobně triply etc; poprvé the first time, po druhé the second time, po třetí the third time.

Adjectives: jednoduchý single, dvojitý double, trojitý triple etc. Jednou once, dvakrát twice, třikráte three times, kráte times.

Examples: Dvojí práce. Double work. Jsme lidé jedné víry. We are people of one belief. Byl dvojnásob zaplacen. He was doubly (twofold) paid. Trojí přání. Triple (threefold) wish. Dvojí řada. A double row. Jednoduchá přikrývka. Simple (undoubled) cover. Trojí výpočet threefold reckoning. Třikráte počítali. They counted three times. Jest to po druhé, co jsi to udělal. This is the second time you have done it.

Neurčité číslovky.—Indefinite numerals.

Mnoho many; málo few; několik several. These three are followed by the possessive: Mnoho peněz, málo chleba, několik lidí.

Kolik? How many (or how much). Tolik so many, so much.

Všechen, všechna, všechno, all. Všechen lid (všichni lidé), all the.

In giving dates possessive case is used. Druhého května. Second of[95] May. Stalo se to roku tisícího osmistého dvacátého, 1820. Neodvislost byla prohlášena čtvrtého července roku tisícího sedmistého sedmdesátého šestého (or roku tisíc sedm set sedmdesátého šestého). Independence was declared 1776. (Shorter form is also used: válka vypukla v roce tisíc devět set čtrnáct or devatenáct set čtrnáct. The war broke out in the year 1914).

Čas. Time. Kolik jest hodin? What time is it? Jsou tři hodiny. It is three o’clock. Jest čtvrt na pět. It is 4:15. Jest půl desáté. It is 9:30. Jsou tři čtvrtě na dvanáct. It is 11:45.

Rok, also léto (summer), year.

Stáří age. Kolik jest ti let? Kolik jest ti roků? Jak jsi stár? How old are you? Jest mi osmnáct let. I am 18 years old.

Karel IV., Karel čtvrtý, Charles the Fourth. Kol dvou tisíc mužů, about two thousand men.

Cvičení I.

Žáci chodívají po dvou. Tužky se prodávají po pěti centech. Kolik máš bratrů? Chicago jest asi šestkráte větší než Praha. Mnoho lidí mnoho ví. Máme čtvero ročních počasí. Dvě půle (poloviny) činí celek. Rozdělil jablko na tři díly, udělal z něho třetiny. Palec jest dvanáctina či dvanáctý díl střevíce. Nikdo nemůže klamati všechny lidi pořád. Dejte mi několik hrušek. Kolik si jich přejete? Ať se to již podruhé nestane! To je jednoduchá věc; zastavím se pro vás.

Cvičení II.

Vypište dole udaná čísla slovy, dbejte, aby číslovky byly v správném pádu: Stalo se to 28. července 1914. Karel Havlíček, český spisovatel, narodil se 31. října, 1821 a zemřel 29. července 1856. Přijďte k nám v pondělí 12. srpna. Jeden dům 2 pánů nestrpí. Duha stkví se 7 barvami. Sedlák má 4 koně.

XXXIV.

In previous lessons the active voice of the Bohemian in the indicative and conditional moods was treated. Before taking up the passive forms, we shall study the two aspects (významy) of the Bohemian verb, namely the perfective and imperfective.—Slovesa dokonavá a nedokonavá.

The perfective aspect denotes: a) that the action has been quite completed: stal jsem se: I have become; usekl jsem I have cut off; or b) that the action will be definitely completed in the future: stanu se I’ll become, useknu I shall cut off, koupím I shall buy.

The perfective verbs have no present tense, but they have a present form which, however, has a future signification and is called the simple future, jednoduchý budoucí čas. Most of the perfective verbs are formed[96] from the imperfective by the addition of prefixes. Ex.: nésti to carry, nesu I carry, donésti carry to, donesu I shall carry to or I shall deliver. Donesl jsem I have delivered. Therefore the simple future is formed by giving a suitable prefix to the present form of the verb.

The imperfect verbs (nedokonavá slovesa) express an action: a) either continuing (durative verbs, trvalá slovesa); nesu I am carrying, mluvím I am talking (best rendered into English by progressive form), or b) a repeating action (iterative verb, opakovací sloveso) nosím, I use to carry, čítám, I use to read, čítal jsem, I used to read. The repetition of an action is made more marked by the introduction of the syllable (vložka, infix) vá or v before final personal ending; nosím I use to carry, nosívám I use to carry, from time to time, chodívám I am in the habit of walking.

The distinction between the perfective, imperfective, durative and iterative verbs is very important. A verb may be made to assume either aspect, perfective, durative or iterative: zavolám I shall call up, volám I am calling, volávám I use to call, I am in the habit of calling. By employing the proper form the Bohemian verb expresses the very fine shades of thought with extreme vividness: Example: psáti, to write. Budu psáti dopis, I shall be writing a letter (and might not complete it). Napíši psaní means I’ll write and finish the letter. Psal jsem, I wrote. Napsal jsem, I have written. Dopsal jsem, I have finished writing. Rozepsal jsem se, I have started to write at length. We shall take up this variation of meaning and of value of the Bohemian verb by studying the verbal prefixes. These prefixes, most of which are also prepositions, see the lesson XV. for their meaning as prepositions, are employed also in building nouns. Ex.: mluva speech; úmluva oral agreement; rozmluva conversation; pomluva calumny (evil speech). A thorough study of the prefixes therefore will enable us to understand very large classes of words and also their possible variations in meaning. As an example of what the Bohemian verb is capable to express, let us take up derivations of the verb jíti, to go.